Film Smuteční slavnost: pohřební průvod, který vyjádřil odpor vůči režimu. Za diváky putoval celých dvacet let
Publikováno: 14.4.2024
NEZNÁMÉ PŘÍBĚHY FILMŮ / Pohřeb sedláka Chladila, který byl v roce 1951 vyvlastněn a vystěhován z rodné obce, se v roce 1965 stane veřejnou demonstrací proti násilným praktikám komunistického režimu. Temná balada Smuteční slavnost (1969) vypráví o tom, jak si ani po letech aktéři bezpráví nejsou schopni přiznat vinu za poškozené životy jiných. Zdenek Sirový (14. 3. 1932 – 24. 5. 1995) natočil podle stejnojmenného románu Evy Kantůrkové (* 1930) z roku 1967 svůj nepochybně nejlepší a nejzávažnější snímek, diváci ale mohli jeho kvality ocenit až od premiéry v červnu 1990. Krátce po svém vzniku, už 6. 1. 1970, byl totiž vedením ÚV KSČ zařazen mezi „filmy, ve kterých rozhodným způsobem převažuje záporný pohled na uplynulých 25 let našeho vývoje“ a jeho distribuce nebyla povolena. Někdejší mohovitý sedlák Jan Chladil (Ľudovít Kroner) zemře ve vyhnanství ve vsi Svažov, kam byl jako kulak násilím vystěhován, když se otevřeně postavil proti kolektivizátorovi Janušovi (Gustav Opočenský), tajemníkovi Místního národního výboru v Bezděšově. Zavdal tím záminku k exemplárnímu trestu, po kterém se jeho statek stal snadnou kořistí nových vládců. Teď chce jeho žena Matylda (Jaroslava Tichá), která si ovšem s pánovitým, hrubým a pijanským hospodářem také užila své, zorganizovat převoz rakve s tělem do rodinné hrobky. Musí k tomu však mít i teď povolení těch, kteří se na rodině nejvíc provinili. Zdá se, že jejich špatné svědomí neprorazí, a jen její vytrvalé lpění na odvěkých zákonech morálky a víry přemůže nakonec přetrvávající odpor a pohřeb se bezděky promění v mlčenlivou kolektivní manifestaci odporu vůči režimu. V prodlouženém čase Zdenek Sirový se před svým…