Film Třicet panen a Pythagoras, oběť rivality estébáka z „Kraťasu“ a cenzora z Ústředního výboru
Publikováno: 21.4.2024
NEZNÁMÉ PŘÍBĚHY FILMŮ / Po definitivním pádu reformistického vedení KSČ v roce 1969 se rychle dostavila nejen vlna politických čistek mezi straníky i nestraníky. Následovala také vlna nové prudérnosti jako reakce na domnělou nákazu zhýralostí Západu. Například v Československé televizi se začaly kontrolovat u mužů dlouhé vlasy a u žen, zda v jejich spodním prádle neabsentuje podprsenka. Nesoudružsky volné mravy a příliš krátké sukně začaly být problémem, na který tvrdě narazil i hudební film Pavla Hobla (20. 6. 1935 – 20. 5. 2007) Třicet panen a Pythagoras (1973). Z dnešního pohledu zcela apolitická školní komedie byla označena za „antisocialistickou pornografii“ a počkala si na premiéru až do září 1977. Stylizace filmu je zřetelná od prvních záběrů – kombinuje starožitné interiéry a konzervativně zatuhlé vizáže pedagogů gymnázia, na jehož půdě se odehrává, a soudobé kostýmy a provokativní vyzývavost frekventantek jeho dívčí třídy. Do ní přichází za nudného výkladu profesora matematiky Macháčka (František Filipovský) ve snech studentek nový mladý profesor Ludolf (Jiří Menzel). Má se pokusit napravit matematickou indolenci dospívajícího ansámblu, i on ale narazí na neprostupnou zeď nezájmu. A navíc upadne do tenat obmyslného plánu děvčat, který ho má zkompromitovat a zkrotit jeho nelítostné učitelské nároky. Shodou náhlého vnuknutí a šťastných okolností se z něj ovšem vzápětí stane oslnivá pěvecká hvězda, která vyprodá Lucernu, a z nepřítele se rázem promění v dívčí idol, který třídě svým zpěvem objasní nejen nenáviděnou Pythagorovu větu. Z rivality papalášů Jenže hned nato se sen rozplývá a děj se vrací do všední skutečnosti. A do té se rychle vrátil i film sám, když ho…