Filmaři projeli země, které jsou terčem Putinovy hybridní války. Česko vychází ze všech zemí nejsmutněji
Publikováno: 12.6.2024
RECENZE / Aféra s uniklými odposlechy v Polsku, výbuchy muničních skladů ve Vrběticích nebo otrava obchodníka se zbraněmi v Bulharsku. To jsou jen ty nejkřiklavější příklady hybridní války, kterou s námi putinovské Rusko vede už řadu let a před kterou jsme se dlouho snažili strkat hlavu do písku. Celovečerní dokument režiséra Konrada Szołajskiho, který dorazil do českých kin, se snaží zmapovat hřiště, na němž kremelský diktátor tuhle svoji kágébáckou hru provozuje. Hned v úvodu Putinova hřiště citují filmaři vybrané pasáže z takzvané Gerasimovy doktríny, což je poslední verze ruské vojenské doktríny podepsané prezidentem Putinem v prosinci roku 2014. Tento skoro deset let starý dokument jasně formuluje strategii, již Ruská federace minimálně od anexe Krymu uplatňuje v oblastech, které stále považuje za sféry svého vlivu. Každá země má díky různým historickým zkušenostem k Rusku trochu jiný vztah, zároveň ale také vykazují mnoho podobností především co se tamní proruské scény týče. Po stopách rusofilů Režisér Konrad Szołajski pojal svůj film jako dokumentární roadmovie, během níž spolu s ním a producentkou Małgorzatou Prociak cestujeme do různých států a zkoumáme, jak zde působí prokremelská propaganda. Szołajski nechává na kameru mluvit jak ty, kteří jí vzdorují, tak jejich oponenty přejímající argumenty Ruské federace a skrytě i méně skrytě podporující Vladimira Putina. Zvláště v případě představitelů antisystémových stran se Szołajski snaží být především pozorným posluchačem a zpovídaným jejich, jakkoliv někdy hodně bizarní tvrzení nevyvrací. Maximálně občas položí doplňující otázku, na kterou obvykle dostane velmi rychlou a jednoznačnou odpověď. Pokud už na kameru projeví svůj názor, děje…