Fňukání nad „diktátem Bruselu“ je trapné. Česko je úspěšnou formou moderní české státnosti
Publikováno: 28.6.2025
KOMENTÁŘ / V části české společnosti panují zvláštní mýty o našich dějinách. Prý byla vstupem Česka do EU omezena naše státní suverenita, říkají „vlastenci“, aniž by si tito mudrlanti připouštěli, že každou mezinárodní smlouvou omezuje stát svou suverenitu, poněvadž normální státy se neizolují, ale pěstují vztahy s ostatními. Neméně „vlastenecká“ je též představa, že český stát vznikl až 1. ledna 1993, když se osamostatnil „od Slovenska“ – předtím to prostě bylo Československo, nemluvě o tom, že před rokem 1918 jsme údajně úpěli pod bičem jakýchsi cizích mocností. To není ani klamavá pohádka, to je lež nedůstojná starobylého a sebevědomého národa. A navíc je to trapné. Ústava České republiky v tom má docela jasno a hovoří zřetelně: „My, občané České republiky v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, v čase obnovy samostatného českého státu, věrni všem dobrým tradicím dávné státnosti zemí Koruny české i státnosti československé, odhodláni budovat, chránit a rozvíjet Českou republiku…“ Česká státnost je tu prostě tisíc let, byť se všelijak proměňovala, také Československo bylo formou české státnosti, která tehdy přijala svou republikánskou a demokratickou formu. Jiný problém je, jak se tato forma státnosti osvědčila, poněvadž Československo bylo nejprve klientem Francie, posléze nacisticko-německým protektorátem, a posléze na několik desetiletí sovětsko-ruskou gubernií. Česká republika, ustavená v roce 1993, trvá jakožto demokracie delší dobu než někdejší Československo. Jak to ovšem bylo s českou státností před rokem 1918? Vždyť řada lidí, recitujících ufňukanou vyprávěnku o „úpění Čechů pod nadvládou Habsburků“, si myslí, že Rakousko-Uhersko vzniklo snad někdy v roce 1620 a vládl mu jakýsi rakouský císař. To jsou…