FOTO: I na pivo pod dohledem Lenina. Živoucí skanzen je jako sen, z něhož je úlevné se probudit
Publikováno: 27.9.2024
REPORTÁŽ / Pokud bych měla parafrázovat slavnou scénu ze Svěrákovy a Smoljakovy komedie Rozpuštěný a vypuštěný, napsala bych: „Lenin, Lenin, Lenin…, Lenin.“ Jenže to by nebylo přesné. Ve skutečnosti to je Lenin, srp a kladivo, Lenin, pěticípá hvězda, Stalin, Gagarin, Lenin. Vítejte ve skanzenu východní Evropy, jehož kulisy obývají lidé, kteří zde vedou reálné životy – v Podněsterské moldavské republice. Jestliže se člověk na návštěvu tohoto územního celku fakticky odtrženého od Moldavska mentálně připraví, nemůže ho překvapit, že první pamětihodností, na niž průvodkyně upozorní, je tank – vzpomínka na občanskou válku z počátku 90. let minulého století. Tehdy se Moldavsko, dříve jedna z republik SSSR, osamostatnilo. Podněstří, které je jeho součástí, zahájilo s podporou Ruska boj o odtržení, při němž na obou stranách konfliktu zahynuly stovky lidí. Spor se dodnes nevyřešil, ale podněsterští, ruští a moldavští vojáci dohlížejí na to, aby se znovu nezměnil v krveprolití. Na hranici asi 50 kilometrů jihovýchodně od Kišiněva odevzdáváme k nahlédnutí pas. Zpátky spolu s ním dostáváme migrační kartu, kterou bude nutné předložit při výjezdu. Anonymní narkomani Do centra města Bendery proslulého pevností dlouho ovládanou Turky, se máme dostat trolejbusem. Jízdní řády? Neexistují. „Kluci, čekáte už dlouho?“ ptá se průvodkyně výrostků sedících na obrubníku. Něco jako zastávka s lavičkou rovněž schází. „Asi deset minut,“ odpovídají. To je dobrá zpráva, trolejbus snad co nevidět přijede. Přestože už jsem při návštěvách Ruska zažila dopravní prostředky, kterým by to slušelo spíš v muzeu, tenhle kousek má toho evidentně za sebou ještě mnohem víc. Podobně jako většina pasažérů…