FOTO: Zpráva ze zdivočelé země. Jak se žije Ukrajincům v blízkosti frontové linie
Publikováno: 30.10.2023
REPORTÁŽ / Ukrajina se silnicemi plnými děr, rozstřílené a občas provizorně opravené budovy, lány nesklizené úrody táhnoucí se až k obzoru a v nich ohořelá auta. Tak nyní vypadá krajina podél fronty. Města a vesnice, které byly až do podzimu loňského roku pod ruskou okupací, stále nesou stopy tvrdých bojů. V některých obcích stále zůstávají lidé, protože nemají kam jít, nechtějí opustit svá zvířata, nebo si řekli, že už dožijí doma. Někteří ještě pamatují druhou světovou válku. Je tu celkem klid, jen občas je slyšet výstřel ukrajinské artilerie a někde v dálce se objeví kouř. Ve vesnicích i v lesích pobíhají psi, kočky a lišky hledající potravu. Občas najdou zapomenuté lidské tělo. Kodrcáme se po polní cestě a legendární ukrajinská černozem se lepí na kola. Slunečnice v poli smutně klopí hlavy a vy nesmíte udělat ani krok z cesty – všude okolo jsou totiž miny. Azylový dům v Kostiantynivce (či rusky Konstantinovce) v Doněcké oblasti založil a vybavil český dobrovolník Alois Zwesper. Slouží lidem, kteří přišli během války o střechu nad hlavou, a poskytuje možnost důstojně se najíst, napít a umýt i lidem z okolí. „Nikdo tu zrovna není, jenom jeden duševně chorý člověk,“ říká správce. „Takže se nelekněte.“ Chystám se do sprchy, když v tom začne někdo bušit na dveře našeho pokoje a křičet o pomoc. Otevřeme s dobrovolnicí Ludmilou a tam stojí stará paní a s hrůzou v očích říká: „Už si pro mě jdou, zabijí mě! Pomoc!!!“ Správce ji chytne a táhne pryč, ona dále křičí. On ji zavře…