Franta se vrací ve velkém stylu. Malíř František Mertl vystavuje v Jízdárně Pražského hradu
Publikováno: 12.3.2025
Narodil se sice v Československu (16. března oslaví pětadevadesátiny), v Třebíči, ale prakticky celá „dospělá“ umělecká kariéra malíře Františka Mertla se odehrála ve Francii, kde je znám pod pseudonymem Franta. Nyní se s Mertlovou tvorbou můžeme seznámit v prostorách Jízdárny Pražského hradu, v níž probíhá monografická výstava zahrnující bezmála sedm desítek let tvorby. Nedaleko odtud, ve Vladislavském sále, mu prezident Petr Pavel v roce 2023 udělil státní vyznamenání Medaili Za zásluhy 1. stupně. Je to návrat ve velkém stylu. Talent Františka Mertla byl už od počátku jeho studií malby na Akademii výtvarných umění jasně rozpoznatelný, podobně jako u jeho dalších spolužáků, k nimž patřili zejména malíři Bedřich Dlouhý, Jiří Valenta či Theodor Pištěk, ale také sochaři Jan Koblasa a Karel Nepraš. Co jméno, to výrazná postava později přesahující hranice tehdejšího Československa. Došlo ke zvláštní konstelaci nadáním spřízněných umělců, kteří v atmosféře temných padesátých let dokázali přicházet s jinými než doporučovanými (totiž socialistickorealistickými) výtvarnými projevy. Přitom každý byl originál. Mertlův osud ovlivnila studijní cesta do italské Perugie, kde poznal svou budoucí ženu, Francouzku Jacqueline Sussanovou, studentku italštiny a dějin umění. Vrátil se domů, ale byl již sledován Státní bezpečností, přičemž se dozvěděl, že špiclování začalo už v Itálii. Režimu byl podezřelý. Dostal se do tísnivé existence plné obav a absurdních situací jako z románů Milana Kundery. Jedinou možnost, jak docílit toho, aby spolu s Jacqueline mohli žít, byl exil. V roce 1958 utekl ze studentského zájezdu v Berlíně, který ještě nebyl rozdělen neprostupnou zdí, přes Braniborskou bránu do britského sektoru. Následovaly pobyty v utečeneckých táborech v Západním Berlíně a Norimberku, odkud se dostal do středomořského města Nice, kde se konečně opět shledal…