František Tichý – akrobat českého moderního umění, jehož v rozletu srazili komunisté
Publikováno: 13.8.2025
Ačkoliv od jeho smrti uplynulo již více než šedesát let, František Tichý nepřestává přitahovat zájem teoretiků a historiků umění. Jeho obrazy jsou součástí české vizuální kultury, často mají ikonický rozměr. Tichý je ale především barvitá, svérázná a komplikovaná postava, jejíž rozlet utnuli po druhé světové válce komunisté. Je v něm cosi tragicky osudového. Chceme-li porozumět dílu, musíme sledovat životní osudy. Právě vyšla obsáhlá kniha Muž na napjatém laně, kterou o Františku Tichém napsal Karel Srp, kurátor stejnojmenné výstavy v Galerii umění v Chebu. Ve své grafické a malířské tvorbě si zcela podmanil tematiku cirkusu, varieté, kouzelníků, akrobatů na visuté hrazdě, krasojezdkyň, hadích mužů nebo břichomluvců. V jeho díle se jedná o konstantu obsahující období trvající více než čtvrt století. Prozkoumal vše do hloubky, se znalostí prostředí, jež jej přitahovalo od mládí, když už jako učedník navštěvoval cirkus Kellner na pražském Smíchově. Jednalo se o posedlost svého druhu. Zatímco poetisté sdružení kolem Karla Teigeho hledali exotiku a bizarnost, cirkus pro Tichého představoval prostředí se zcela zvláštními zákonitostmi: kombinující nebezpečí, dobrovolně podstupované riziko podpořené až existenciálním zanícením, soustředěností a neustálým nácvikem všech dovedností. Opravdový umělec ostatně nedělá nic jiného: riskuje, aby pokročil ve svém usilování a dostal se dál než ostatní. Souběžně musí být v neustálém, dennodenním zápřahu, aby si dokonale osvojil techniku, která umožní vyjádřit vnitřní pocity. Narodil se na pražském dělnickém Smíchově ještě za Rakouska-Uherska: roku 1896, stejně jako Josef Sudek, jeho přítel a také určitou dobu mecenáš. Vyrůstal v chudých poměrech postrádajících kulturní rozměr. Otec Alois byl bednář a obchodní příručí, maminka si vydělávala praním prádla a roznáškou novin. Právě ona si všimla, že syn umí kreslit,…