George Frost Kennan a jeho pohled do nitra české duše: V jádru jsou zahořklí, psal
Publikováno: 8.7.2025
ESEJ / George F. Kennan, jedna z výrazných tváří klasického realismu, po celý svůj dlouhý život, který strávil v městečku East Berlin v Pensylvánii, obdivoval velké státy. Tedy s jednou výjimkou, ke své rodné zemi Spojeným státům americkým měl vztah trvale odtažitý, odcizený a až nadmíru kritický. Menší země jej příliš nezajímaly a neoslovovaly, což platí zejména o středo- a východoevropských státech, jež vznikly rozpadem rakousko-uherské monarchie, kterého nikdy nepřestal litovat. Podle amerického historika maďarského původu a jeho blízkého přítele Johna Lukacse Kennanův postoj vyvěral ze silného skepticismu ohledně jejich životaschopnosti. Kennan proto prosazoval, aby se americká zahraniční politika zaměřovala na velké aktéry, Německo a Sovětský svaz, a prostor mezi nimi spíše ignorovala. Tento Lukacsův postřeh ostatně podporují Kennanova slova, že „Československo je nakonec středoevropský stát, jehož osudy v dlouhodobé perspektivě musejí jít s dominantními silami v oblasti, a ne proti nim. Panuje obecná shoda na tom, že rozpad omezeného stupně jednoty reprezentovaného habsburskou říší byl nešťastný pro všechny zúčastněné.“ [1] Kennanovi Rusko a Sovětský svaz učarovaly. Nikoliv ale sovětský komunistický režim, jehož mnohé zločiny sledoval přímo v Moskvě, kde působil jako americký diplomat (1933–1937 a 1944–1946) a velvyslanec (1951–1952). V září 1952 dostal nálepku persona non grata, když svou velvyslaneckou práci v Moskvě přirovnal k internaci v nacistickém Německu. Kennan nikdy ani náznakem nepropadl komunistickým sympatiím – jak sám poznamenal, už od počátku pociťoval vůči ruskému marxismu jednoznačnou nechuť. [2] Přímo nadšený však byl ruskou historií, kulturou, a především lidmi. Neskrýval svůj obdiv k tomu, co vše dokáže ruský člověk snést a vydržet. Kennan měl nicméně příležitost…