Harrisová uznala výsledek a poděkovala příznivcům. V tom je ten rozdíl
Publikováno: 8.11.2024
NÁZOR / Čekalo se to minimálně od chvíle, kdy přišlo potvrzení, že Donald Trump vyhrál ve Wisconsinu a překročil tak magickou hranici 270 volitelů. Odpoledne mu pak jeho protikandidátka telefonicky pogratulovala a večer promluvila ke svým příznivcům. Je snadné se vysmívat poraženýn, ale Harrisová dokázala to, co Trump minule ne. Projev, který kandidát pronáší po prohraných volbách, je specifický politický žánr. Je často plný frází a patosu, což má ale svůj hluboký smysl. Kandidát, či kandidátka, kteří v dané chvíli čelí ohromné osobní frustraci, zvlášť po tak brutální kampani, jaká proběhla letos, se musí přemoci a nastavit druhou tvář. Uklidnění a optimismus Předstoupí před zástup svých příznivců, pro něž je výsledek voleb často stejně emocionálně silnou záležitostí i proto, že mnozí třeba dorovolně a zadarmo v kamapni pomáhali. Neúspěšný kandidát jim musí nejenom poděkovat, ale v prvě řadě je uklidniti a obnovit alespoň částečně jejich optimismus. Tomu celému ale logicky předchází uznání porážky. Právě předání moci, jak Harrisová správně řekla, je tím, co nejvíce odlišuje demokracii od monarchie či tyranie. Zároveň ale i naprosto korektně připomněla, že to neznamená, že strana poražená ve volbách má složit ruce do klína a rezignovat. Vyhrnout si rukávy a neskládat ruce do klína Připomněla, že je tomu právě naopak. Teď je ta chvíle, kdy je potřeba naopak ve své aktivitě přidat. Vyzvala své přiznivce, aby neskládali ruce do klína, ale spíše si vyhrnuli tukávy a o to víc za své cíle bojovali. Důležité ale je, že za ně člověk musí bojovat prostředky demokratickými.