Henleinovci rozpoutali v pohraničí teror. Plivali i do kočárků, v Habartově umírali četníci
Publikováno: 13.9.2023
„Utrpení sudetských Němců je nevýslovné. Pro každý národní projev jsou honěni a štváni jako dravá zvěř. Říše dalšího utlačování nestrpí!“ hřímá Adolf Hitler na sjezdu Národně socialistické německé dělnické strany v Norimberku ve večerních hodinách 12. září 1938. „Děj se co děj, nebudu již věčně jen klidně snášet další útisk německých soukmenovců v Československu!“ naslouchají jeho řevu u radiopřijímačů se zatajeným dechem i Němci v českém pohraničí. Jeho projev na některé z nich působí jako rozbuška. Poslední Hitlerova slova se ztratila v jednohlasném křiku příznivců a členů Sudetoněmecké strany, založené Konradem Henleinem: „Heil Hitler!“ Zvedl se les zdvižených pravic a takzvaní henleinovci jak zdivočelí vlci lačnící po krvi vybíhali z hospod i tělocvičen ven. Jejich nenávist vůči všemu českému právě přetekla. Rozžehly se pochodně, nocí se rozezněly píšťaly a dusání nohou, zavlály prapory s hákovým křížem. Stále hlasitěji se ozývaly výkřiky: „Sieg Heil! Ein Volk, ein reich, ein Führer!“ („Jeden lid, jedna říše, jeden vůdce!“) Prakticky ve všech městech s převahou německého obyvatelstva brzy zavládl strach. Hromadné demonstrace přerůstaly v silné nepokoje a otevřená povstání. Fanatičtí henleinovci rozbíjeli okna domácností, bezostyšně plenili obchody a když jim ničení majetku přestalo stačit, začali se zbraněmi v rukou napadat české četníky, příslušníky finanční stráže a vojáky. Krvavá bitva o Habartov „Opilí zběsilostí pochodovali henleinovci ulicemi za fanatického řvaní. Lieber Führer, mach uns frei… (Drahý vůdce, osvoboď nás),“ vzpomínal po válce Jan Pardus, četnický strážmistr z Haberspirku, dnešního Habartova, na osudnou noc. A právě zde, v západočeském městě nedaleko Sokolova, se hned dalšího dne zrána…