Herbert Kickl dovedl rakouskou krajní pravici k historickému triumfu. Kancléřem se ale zřejmě nestane. Zatím
Publikováno: 10.10.2024
Devětadvacátého září padlo v Rakousku další tabu. V parlamentních volbách totiž poprvé zvítězila krajně pravicová Svobodná strana Rakouska (FPÖ), které se podařilo předběhnout vládní lidovce i opoziční sociální demokraty – tedy dvě strany, jež po desetiletí utvářely podobu současného demokratického Rakouska. K historickému úspěchu dovedl nacistickými pohlaváry založenou FPÖ Herbert Kickl: předseda Svobodných od roku 2021, který se předtím zviditelnil zejména jako kontroverzní ministr vnitra ve vládě lidoveckého kancléře Sebastiana Kurze. Kickl sice alespoň prozatím nemůže pomýšlet na kancléřský post, protože s ním všechny ostatní strany odmítají spolupracovat a prezident Alexander Van der Bellen ho nechce jmenovat do čela vlády. Na domácí politické scéně bude ale bezpochyby hrát stále důležitější úlohu a stojí za to se zabývat tím, jak se mu podařilo na svoji stranu získat bezmála třetinu rakouských voličů. Architekt úspěchu Ačkoli nebyl Kickl až donedávna příliš známý širší veřejnosti, rozhodně není v rakouské politice žádným nováčkem. Už v polovině 90. let přerušil univerzitní studium filozofie a historie, aby se přidal k FPÖ, tehdy pod vedením charismatického a zároveň na tehdejší rakouské poměry mimořádně radikálního předsedy Jörga Haidera. Kickl se stal součástí Haiderovy úspěšné volební mašinerie, kde se soustředil především na vybudování alternativní mediální scény, protože tradiční média, stejně jako celá tehdejší evropská politická elita, šéfa Svobodných ostrakizovala. Zároveň se podílel na vymýšlení volebních sloganů a psal Haiderovy projevy včetně nechvalně proslulé urážky předsedy vídeňské židovské komunity Ariela Muzicanta, kvůli níž Muzicant šéfa FPÖ úspěšně zažaloval a donutil k veřejné omluvě. Zatímco Haider v roce 2005 Svobodné opustil, aby založil vlastní (a dnes již politicky irelevantní) uskupení nazvané Aliance pro budoucnost Rakouska (BZÖ), Kicklve…