Himbajs šůviks, plantážníci! Legendární Rychlé šípy slaví 85. narozeniny, přežily nacisty i komunismus
Publikováno: 17.12.2023
HISTORIE / „Co se děje? Kdo to tam křičí?“ podivuje se světlovlasý hoch v novém komiksu na zadní straně časopisu Mladý hlasatel. Nahlédne za roh a co nevidí – bezbranný tmavovlasý chlapec stojí v obklíčení mladíků. Jeden z nich nad ním vynáší ortel: „A odsuzujeme tedy Jarku Metelku za urážky Černých jezdců k dvaceti ranám tenisovým míčem, když neodprosí!“ Takové bezpráví přece nemůže dopustit. „Strážník, strážník, utečte!“ vykřikne a Černé jezdce tak rozežene. Mezi oběma chlapci se tím zrodí pevné přátelství. Trvá už celých 85 let. Mirek Dušín, jeden z nejušlechtilejších chlapců, kteří kdy žili. Jarka Metelka se svou podkůvkou černých vlasů, klidný a mírný. Veselý Jindra Hojer neboli „moje ublízané potěšení“, jak mu říkával Rychlonožka s žertem, protože vždy nosí své plavé vlasy vzorně uhlazené na stranu. Laskavý Červenáček se svojí ikonickou červenou čapkou a konečně Rychlonožka, samorost, smolař, zmatkář a především vtipálek. Parta pětice chlapců, známých jako Rychlé šípy, stále baví malé i velké čtenáře svými zážitky, lapáliemi a smyslem pro spravedlnost i humor. Černí jezdci řádí Ve vypjaté době mezi Mnichovem a nacistickou okupací na podzim roku 1938 nastoupil do vedení redakce Mladého hlasatele tehdy jednatřicetiletý spisovatel a skautský vůdce Jaroslav Foglar. Ležel před ním nelehký úkol – zvýšit náklad časopisu a zároveň motivovat a vést vznikající kluby Mladého hlasatele. Časopis totiž o rok dříve vyzval své čtenáře, aby se sdružovali do klubů a prožívali s nimi dobrodružství v přírodě i v ulicích. Nikdo netušil, že redakci doslova zaplaví tisíce nadšených dopisů o nově se rodících klubech…