Historie na každém kroku. Skláři v Harrachově používají techniky staré tři sta let
Publikováno: 9.4.2025
Pod hustou mlhou mezi kopci pokrytými sněhem leží městečko Harrachov. Jméno získalo po původních obyvatelích z rakouského rodu Harrachů, díky nimž se mu dostalo světového věhlasu. Kromě milovníků zimních sportů, kterých zde po okrajích silnic s lyžemi na zádech chodí v zimních měsících zástupy, přijíždějí do města turisté za nejstarší sklárnou světa, již v roce 1712 založili právě Harrachové. Navzdory staletím a střídání majitelů i režimů se zde dodnes zachovala tradiční ruční výroba skla. Pojďte s námi nahlédnout, jak vypadá běžný den ve sklářské huti. Důraz na řemeslo je vidět na každém kroku. Kolem pece se pohybují čtyři týmy tvořené až pěti skláři, kteří pracují lépe než pečlivě promazaný stroj. Každý člen týmu má jasně danou práci. Například u výroby sklenic na víno jeden nabírá sklo z pece, další vyfukuje kalich, třetí tvoří stopku, čtvrtý dýnko a pátý navíc takzvaně kajruje, tedy připevňuje sklo na nožičku a dýnko. Zrovna při naší návštěvě se mimo jiné vyrábějí pro Harrachov typické sklenice, v jejichž stopkách jsou čtyři vzduchové spirály. „Tato várka putuje do Anglie,“ říká syn majitele skláren Petr Novosad. „Nebude vám vadit, když si vás vyfotím?“ ptám se jednoho ze sklářů. „Ale klidně foťte, jen pozor na oheň,“ odpovídá a chystá se na natažení a foukání nožičky se slavnou vzduchovou spirálou. Huť je v provozu sedm dní v týdnu. Skláři tráví osm hodin denně na nohou u pece, která má okolo čtrnácti set stupňů. Na rozdíl od řady jiných fabrik začínají harrachovští skláři svoji směnu „až“ těsně po sedmé hodině ráno. „Jsme napojeni na cestovní ruch, jehož součástí jsou prohlídky ve výrobě, takže začínáme později, než je obvyklé,“…