Historik a spisovatel Dalibor Vácha: Když Vlastovi Burianovi zakázali hrát, téměř jako by ho popravili
Publikováno: 13.8.2025
Ve svém posledním románu se historik a spisovatel Dalibor Vácha věnuje převážně neslavnému konci kariéry českého krále komiků Vlasty Buriana (1891–1962). Osmdesát let po skončení druhé světové války se tak v knize dostávají na přetřes i takzvané lidové soudy, které svými dekrety ustavil tehdejší československý prezident Edvard Beneš. Na to, že procesy se skutečnými či domnělými kolaboranty s nacistickým režimem měly mnohdy ke spravedlnosti daleko, doplatil právě také Burian. Do jaké míry byly lidové soudy, které začaly fungovat krátce po skončení druhé světové války, spravedlivé, když poroty tvořili hlavně odbojáři a vězni koncentračních táborů? Nemohly být spravedlivé, protože každý si tam přihříval vlastní polívčičku a právnický rámec byl velmi mizivý. Nevíme, s jakým zadáním do toho tehdy šly, ale mnohem víc věřím soudům z 90. let, které pak spoustu odsouzených rehabilitovaly. Když to vztáhnu konkrétně na Vlastu, v jeho případě je docela dobře zdokumentováno, že soudce a vlastně celá porota měli zadání ho zlikvidovat. Nepoužívali proti němu skutečné důkazy, ale často jen dojmy. Spousta svědectví, na kterých se stavělo, byla ve stylu jedna paní povídala. Takže lidé, z nichž většina neměla právnické vzdělání ani praxi, rozhodovali buď podle svého nejlepšího vědomí a svědomí, což byl ten lepší případ, anebo se řídili pokynem, že dotyčný by měl jít sedět nebo být zbaven občanských práv. Komu byl Burian trnem v oku? Mám vlastní teorii, která není historicky doložená. Ve Vlastově případě podle mě hrála velkou roli závist — měl spoustu peněz, byl slavný a nikdy se to na rozdíl od svých kolegů nebál dávat najevo. Vyčuhoval z davu jako nejvyšší borovice, kterou bylo třeba setnout, aby se…