Hledali sovětský ráj. „Vy jste špioni!“ uslyšeli hned za hranicemi
Publikováno: 9.9.2023
Štěpánovi Antonijovi a Vasilině Mesárové bylo sedmnáct let, když se na začátku druhé světové války rozhodli utéct přes hranice do Sovětského svazu. Hnala je nenávist k maďarským okupantům a víra v komunistický ráj, kde není bídy. Ocitli se v pekle – v gulagu. Pro mladé lidi z Podkarpatské Rusi, kteří dobře znali místní krajinu, nebylo těžké překročit sovětské hranice. Ale hned za nimi je čekalo kruté překvapení. V domnělé zemi svobody je totiž přivítaly namířené pušky pohraničníků, zcela absurdní obvinění ze špionáže a uvěznění bez soudu. Dostali koblihy a mléko. Pak je zatkli jako špiony V březnu roku 1939, kdy bylo okleštěné Československo přepadeno nacistickým Německem a na území Slovenska vznikl Slovenský stát, začala také maďarská okupace Podkarpatské Rusi. Pět a půl tisíce převážně mladých lidí na to reagovalo útěkem do Sovětského svazu. Patřil k nim i sedmnáctiletý Štěpán Antonij a stejně stará Vasilina Mesárová, rozená Ljachová. Vyrůstali ve stejném karpatském údolí, jejich rodiny skromně hospodařily jen pár kilometrů od sebe. Každý z nich se však na cestu do sovětského „ráje“ vydal na vlastní pěst. Pro Vasilinu byla impulsem k odchodu za hranice hrůzná scéna, k níž došlo v prvních dnech okupace: maďarští ozbrojenci z domu vyvlekli jejich židovského souseda s celou rodinou a v lese za domem je surově popravili. „Od té chvíle jsme přestali být svobodní,“ říká Vasilina Mesárová. Okupanti nutili mladé muže cvičit v maďarských polovojenských jednotkách: „Byli jsme donuceni se na gymnáziu v Mukačevě zúčastňovat mládežnických akcí, říkalo se tomu Levente. Ale my jsme je odmítali,…