Hloupí i navedení míroví aktivisté přilévají olej do ohně ruské války
Publikováno: 2.8.2023
KOMENTÁŘ / Zneužití slov a naprostá degradace jejich významu je v Rusku na denním pořádku. Jedním z těch slov, kterému Putinův režim zakroutil krkem (obrazně, slova krk nemají), je slovo mír. Kremelská propaganda teď každého, kdo podporuje bránící se Ukrajinu, označuje za válečného štváče. Mír v této souvislosti znamená podle vlivových agentů Moskvy porážku Ukrajiny a nastolení „ruského světa“. Takto inspirováni pak u nás Tomio Okamura, Jana Zwyrtek Hamplová, Jindřich Rajchl, Zuzana Majerová, komunisté, anonymní řetězové maily a dezinformační weby označují každého, kdo považuje za správné podpořit Ukrajinu dodávkami zbraní a zasáhnout Rusko sankcemi, za protimírové síly, které „přilévají olej do ohně“. Je to naprosté zmatení pojmů. Jedna složka ruského státního kultu byla pojmenována jako „pobědoběsije“. Autorem je profesor Petrohradské teologické akademie, protojerej Georgij Mitrofanov. V roce 2005 tak reagoval na události kolem oslav 60. výročí vítězství ve válce proti nacistickému Německu. Poběda je v ruštině vítězství, běs je démon. Jde tedy o kult démonické posedlosti vítězstvím, krví a oběťmi, který oplývá pseudonáboženskými prvky. Vnější projevy jsou známé i nás, na fotografiích z ruských měst z oslav 9. května můžeme vidět, jak rodiče vezou své děti navléknuté do malých uniformiček v kočárcích připomínající tank. Režim, který přísahá na svou mírumilovnost, je prodchnutý militarismem od zemljanky až po vrchol kremelské věže. Na stránce Pobedobesie.info, která tento jev mapuje, se můžeme dočíst: „Vítězství je dnes hlavním pilířem režimu, základem posvátného státního mýtu. Je to jediná pravá doktrína a odklon od obtížných rozhovorů o minulosti a budoucnosti. Je to odmítnutí pracovat s traumatem. Jde o ‚plánované aktivity‘ namísto živé paměti.