Hlupáku, najdu tě, tváříš se nadutě. A jmenuješ se Petr Macinka
Publikováno: 15.2.2026
KOMENTÁŘ / Je zajímavé, jak někdy neschopní a hloupí lidé mají vysoké sebevědomí. Nebo to alespoň předstírají. Typickým příkladem je Petr Macinka, toho času ministr zahraničních věcí, který se nekonečně ztrapnil na mnichovské konferenci, když ho musel jeho polský protějšek Radoslaw Sikorski poučit o tom, jak funguje Evropská unie a její orgány. Na začátku je nutné říci, že je velice smutné, že sedmačtyřicetiletý Macinka, který opravdu velkou většinu života strávil ve svobodné České republice, neumí pořádně anglicky. Je ostudné, jak špatně se šéf české diplomacie umí vyjadřovat. Ano, možná je to o kousek lepší, než když se svou jazykovou vybaveností chlubí jeho vládní šéf Andrej Babiš, který je pologramotný v každé řeči, kterou hovoří, ale Macinka měl během svého života jistě dost příležitostí naučit se mluvit pořádně. Tyto příležitosti ale bohužel promarnil, když místo toho obdivně vzhlížel k Václavu Klausovi. Smutné je, že naslouchání bývalému prezidentovi je také nejspíš jediným zdrojem Macinkova povědomí o Evropské unii. Sikorskému se snažil vysvětlit, jaké má EU demokratické deficity, jenže polský ministr se mu vysmál. Macinka neobratně vysvětloval, že neexistuje žádné spojení mezi voličem a členy Evropské komise. Načež mu Sikorski připomněl, že také členové české vlády jsou jmenováni, nikoli voleni. U toho se zastavme. Dle Macinkovy logiky má Česká republika zásadní demokratický deficit. Jeho šestiprocentní strana má hned několik ministerských křesel. A naopak SPD nemá ani jedno, na jejich posty byli dosazeni lidé, kteří nekandidovali nikam, vybral je holding Agrofert. Takže se ptáme, pane Macinko, jaká je souvislost mezi voličem a pány Tejcem,…