Hollandová nastavila zrcadlo nejen Polsku. Film Hranice je lekcí pro ty, podle nichž uprchlíci nejsou lidé
Publikováno: 18.10.2023
KOMENTÁŘ / Hodnocení fimových kvalit či nekvalit raději ponechávám povolanějším. Že film Hranice Agniezsky Hollandové zaujme, přinutí vás bát se o osudy jednotlivých postav a že vám z něj bude těžko, to je dojem, který si z jeho premiéry odnáším já. Poláci (jak je u nich obvyklé) nesou těžko, když někdo poukazuje na jejich špatné činy. A že se jim na snímek nedívalo lehce, to je jasné. Nutno ale říct, že v tomhle filmu nejde zdaleka jen o Poláky. V České republice jsme během hysterie vyvolané uprchlickou krizí, která se naší země ještě navíc vůbec netýkala, zažívali něco otřesného. Zdálo se, že si část společnosti myslí, že existují lidé první a druhé kategorie. A že ti z druhé kategorie se mohou utopit, můžeme je nechat zemřít hladem, mohou mezi nimi být děti – ale protože mají jinou barvu pleti, zase tolik to nevadí. Ještě horší bylo, že tato část společnosti, která bohužel ještě navíc měla své zástupce v politické reprezentaci včetně pomstychtivého, cynického a nenávist vyvolávajícího prezidenta republiky, zjistila, že je možné podobné věci říkat nahlas. Že je možné dokonce vyzývat i ke střílení lidí, protože jsme si někde na internetu přečetli, že muslimové jsou přece od přírody zlí. A zlý byl přitom někdo úplně jiný. Hollandová ve filmu zachytila situace, kdy někdo o jiných lidských bytostech začne uvažovat hůře než o zvířatech. Asi každý z nás někdy přemýšlel o tom, jak je to možné, že v historii proběhly tak strašlivé věci jako války nebo holocaust. Každá událost má samozřejmě…