Hra na oliheň 2 aneb Jak trhat rekordy a zároveň znechutit fanoušky několikrát louhovaným čajem
Publikováno: 6.1.2025
RECENZE / Když se v roce 2021 na Netflixu objevila Hra na oliheň, působilo to jako zjevení. Jakmile si člověk pustil první díl, už nemohl odejít. Fascinující, děsivá podívaná, která míchala naprosto brutální prvky s dětskou hrou tak mistrně, že ji člověk nedostal z hlavy. Tvůrci si byli vědomi svého úspěchu a bohužel přišli s pokračováním. S takovým pokračováním, které ze seriálu dělá už jen mašinu na peníze. Legitimní, ale trochu smutné. Ve Hře na oliheň 2 se vracíme k vítězi první hry Song Ki-hunovi, který minule zvítězil, má spoustu peněz, ale není spokojený. Nemůže dostat z hlavy, co viděl, nechce to nechat jen tak a organizuje pátrací akce, které mají celou tu hororovou mašinérii zastavit. A hned na začátku je jasné, že to nepůjde jen tak jednoduše a ani velké peníze nebudou snadnou cestou k úspěchu. Překvapení nikde Asi největším problémem druhé série je to, co ji zároveň naprosto odlišuje od té první: odhadnutelnost. Pozorný divák ví, co se povede a co ne. A co je horší, pozorný divák ví, kdo lže, kdo nakonec zradí a kdy se to stane. To poněkud ubírá na celkovém napětí. Víme, že v prvních dvou dílech nemůže přijít rozuzlení, a víme také, co bude následovat. Absence překvapivosti je tedy asi největší nedostatek. Scenáristé se pokusili inovovat samotnou hru, což se povedlo, zejména v dílu s kolotočem. Avšak to, jak za každou cenu postupují vždy ti nejslabší, jaké mají neuvěřitelné štěstí a nejspíš i tajné schopnosti, to je taky na rozdíl od první série…