Hraniční kámen Ruského impéria v litoměřickém parku. Město řeší, co se sochou sovětského vojáka
Publikováno: 4.6.2023
REPORTÁŽ / Je teplý čtvrteční podvečer a na kraji litoměřických Jiráskových sadů se u sochy „Čest a sláva sovětské armádě“ schází menší skupinka dvaceti, možná třiceti lidí. Kdo jsme my, abychom posuzovali, zda je taková účast ve městě s dlouhou liberální tradicí v době zuřící války na Ukrajině vysoká, či nikoli. Konstatujeme tedy kromě účastníků též několik fotografů a opodál hlídkující policisty v uniformách i v civilu. Zájem policistů je snad pochopitelný, i když se nejspíš nedá očekávat, že by skupinka lidí spíše středního věku tropila nějaké nepřístojnosti. Sochu opakovaně od loňského roku, kdy Rusko vtrhlo na Ukrajinu a páchá zde válečné zločiny, někdo „upravuje“. Podstavec se v jednu dobu proměnil v automatickou pračku jako připomínka ruského rabování. Později se na něm objevil nápis „Lžu, loupím, vraždím“ a i nyní je samotná postava sovětského vojáka postříkaná červenou barvou krve. Lidé se zde ve čtvrtek sešli proto, aby na Mezinárodní den dětí připomněli osudy malých Ukrajinek a Ukrajinců zavlečených do Ruska. Podstavec sochy posloužil jako místo pro instalaci nazvanou „Mříž zla“. Tvoří ji desítka panenek doplněná o symbol ruské okupace „Z“ a nápis „Kradu děti“. Instalace je společným dílem lidí z iniciativy „Odstraňte symbol okupace v Litoměřicích“, která čtvrteční shromáždění pořádá. Příběh krále Nabukadnesara Jedním z řečníků je i zakladatel iniciativy Zdeněk Paclík. Ve své řeči připomíná příběh babylonského krále Nabukadnesara, který přitáhl z východu, dobyl po několika měsících války judské království a vyplenil ho. „Co bylo drahé a svaté, nechal odvézt do Babylonu. Zajal a odvedl tisíce obyvatel. Dnes tomu říkáme deportace. Mohli bychom se domnívat, že mu šlo jen…