Hrdinové mezi Východem a Západem: Konstantin a Metoděj, Hus i Zelenskyj
Publikováno: 25.7.2023
ESEJ / Počátek července je vždy ve znamení svátků slovanských misionářů Konstantina (později zvaného Cyril) a Metoděje a reformátora Jana Husa. Letos se ke dvěma svátečním dnům připojila i nečekaná návštěva ukrajinského prezidenta. Tyto tři události bezděky vykreslily duchovní osu našich dějin od raného středověku přes předvečer nové doby až po současnost. A rovněž nám nabídly několik zamyšlení nad naší identitou a směřováním našich dějin. Médii prolétly jako každoročně odborné, provokativní i zcela naivní nebo ideologicky deformované debaty a hodnocení těchto významných osobností a jejich dědictví. Vyslání dvou vzdělaných soluňských bratrů na Moravu je v populární tradici obklopeno řadou mýtů a zjednodušených výkladů. Není pravda, že přinesli pohanům křesťanství, nebo písmo. Nejstarší dochované svědectví o příchodu filosofa Konstantina na Moravu, zvané Žitije Konstantina, pochází pravděpodobně od přímého žáka našich misionářů, Klimenta Ochridského, který v 9. století zaznamenal diplomatickou aktivitu moravského knížete. Rostislav měl byzantskému císaři Michaelu III. poslat tuto žádost: „Lidé naši od pohanství odstoupili a křesťanský zákon zachovávají, nemáme však učitele takového, který by nám našim jazykem pravou víru křesťanskou vyložil, aby i jiné země, toto vidouce následovaly nás. I pošli nám, pane, biskupa i učitele takového. Neboť od vás na všechny strany vždy dobrý zákon vychází.“ Byzantská misie Císař Michael III. dostal ve své říši nelichotivou přezdívku Methystes, což znamená Opilec. Těžko říci, zda si ji vysloužil oprávněně, výrazným panovníkem prý nebyl, ale těžko jej soudit, když počátek své vlády rozhodně neměl lehký. Jen zásluhou schopné Michaelovy matky císařovny Theodory se církev i stát nedávno definitivně vymanily…