„Hroch je náš společný tank, převálcuje cenzuru na kaši.“ Tohle je příběh nejhoršího českého filmu
Publikováno: 15.9.2024
NEZNÁMÉ PŘÍBĚHY FILMŮ / Filmové ceny udělované na Slovensku nesou název Slnko v sieti podle stejnojmenného filmu Štefana Uhera z roku 1962. Toho Štefana Uhera, kterého později nazval Miloš Forman Janem Křtitelem československé nové vlny. V Česku svého času také vstoupil titul jednoho snímku do pojmenování filmového ocenění: pod názvem normalizační politické satiry Hroch (1973) Karla Steklého (9. 10. 1903 – 5. 7. 1987) se v rámci Febiofestu udílela od roku 2009 anticena za nejhorší film roku. Můžeme v tom spatřovat rozdíl v obou národních mentalitách, možná i jistý sklon k bizarnímu českému masochismu. Hlavně však lze s jistotou říci, že žádný z filmů touto cenou ověnčený se nemohl ani přiblížit pokleslosti toho, k čemu byl tak připodobněn. S Karlem Steklým se v letech 1983–1986 několikrát sešel historik Josef Tomeš a podařilo se mu ho infikovat myšlenkou na sepsání pamětí. Po dokončení svého posledního filmu Podivná přátelství herce Jesenia (1985) se do nich Steklý opravdu pustil, ale nakonec zůstalo jen u několika hodně rozptýlených kapitol, které péčí Tomeše, Steklého manželky, architektky Věry Líznerové Steklé (1927–2022) a Jiřího Zíky – ale možná to má být vedoucí produkce Jiří Zika – vyšly až v roce 1999 pod názvem Život v inkognitu. Nedostal se v nich dál než k počátkům své spolupráce s Osvobozeným divadlem V&W, jméno Hroch padne však i v nich. Steklý takového člověka znal jako někdejšího „episodistu, představitele přitroublých vojáků“, později „načapaného podvodníka“. Když hroch spolknul Hrocha Že by se právě až někde tady, už před skoro půl stoletím, zrodila inspirace k filmu, který je všeobecně považován za nejobskurnější dílo české kinematografie? Hroch v titulu Steklého filmu má totiž…