Hysterie kolem předvolebních průzkumů aneb Jak agentury vytváří veřejné mínění
Publikováno: 7.6.2024
GLOSA / Pamatuji si velmi dobře, jak jistá strana, kterou jsem hned po Listopadu tvrdošíjně volil, a radil volit i ostatním v „mé“ bublině, žádné volby ne a ne přelézt magickou hranici pěti procent. Hodně přátel mi to pravidelně po volbách vyčítalo – vidíš, ty jsi nám radil je volit a výsledkem je, že můj hlas ještě propadne komunistům! Marně jsem jim vysvětloval, že volby nejsou sazka, sportka, nebo dostihy, kde si prostě vsadíš na vítěze a hotovo. Při volbách nevolíš jen proto, abys vyhrál, ale podle svého přesvědčení. Bylo to marné, přátelé mi odpadali a já jsem jim v něčem podvědomě dával za pravdu. Až jednou přišel zázrak, v „mé“ straně se dostal do vedení mladý, dynamický a vzdělaný politik, a strana se v průzkumech poprvé přehoupla přes magickou hranici: zatímco dosud standardně dostávala 2,5 až 4 %, náhle průzkumy začaly ukazovat 6 či 7 – i více procent. Ti, co se ji celou dobu báli volit, aby jejich hlas nepropadl, se zřejmě probudili, strana skutečně získala počet hlasů, který naznačovaly průzkumy a stala se na čas stranou parlamentní. Tvorba veřejného mínění? V té době mě poprvé napadlo, že agentury jenom nezkoumají, ale do značné míry vytvářejí veřejné mínění. Ověřil jsem si to při stovkách rozhovorů, kdy jsem tehdy kladl přátelům jednoduchou otázku: a volil bys je tentokrát, kdyby se jako dosud v průzkumech potáceli pod magickou hranicí? Odpověď byla razantní a vždy stejná – to po svých zkušenostech s tvými radami NE! Čili tě nejvíc ze všeho při volbách…