I strašidlo může být obětí domácího násilí. Bílá paní trpěla hlady a zimou
Publikováno: 24.11.2023
HISTORIE / Vážným krokem obchází hrad se svazkem klíčů za pasem, otvírá a opět zavírá tu či onu komnatu, a to ve dne jako v noci. Když ji někdo náhodou potká, když ji pozdraví a nesnaží se ji zadržet, s laskavou tváří a vážností, jaká sluší stárnoucím vdovám, a se sklopenými zraky odpoví na pozdrav, na znamení úcty svěsí hlavu a přejde. Tak líčí barokní učenec Bohuslav Balbín pověstmi opředenou bílou paní. Přízrak zemřelé ženy v pověstech dodnes za nocí bloudí po hradech a zámcích, na místech, kde byla zavražděna či jí bylo nějak jinak ublíženo. Bývá oděna do bílého roucha, hlavu jí pokrývá vysoký bílý kuželovitý čepec. Jak ale píše Balbín ve svém díle Rozmanitosti z historie království českého, není třeba se tajuplné dámy bát: „Bílá paní je zjevení, které všemi svými skutky i ve tváři projevuje slušnost, ostych a zbožnost.“ Historkám o mlčenlivé paní v bílém šatu se Balbín pokoušel ve druhé polovině 17. století přijít na kloub. Která z žen by mohla být odsouzena k takovému osudu? Když v rožmberském archivu v Jindřichově Hradci našel dopisy jedné české šlechtičny plné zoufalství a proseb o záchranu, byl si jistý, že svou Bílou paní objevil. V galerii jindřichohradeckého zámku dokonce objevil portrét ženy, oděné celé ve světlých šatech. Neuvědomil si, že šaty dodnes neznámé ženy pocházejí až z pozdější doby, z poslední třetiny 16. století. Svým omylem rázem vtiskl bílé paní jméno i skutečný smutný příběh, který si s sebou nese jako břímě. A v této legendě žije dodnes. …