Írán, Rusko a Čína jako trojlístek protizápadní nenávisti. Čelíme fanatismu, který touží po zotročení celých národů
Publikováno: 15.4.2024
KOMENTÁŘ / Íránská islámská republika otevřeně vojensky útočí na Stát Izrael. Není to překvapení. Írán je agresivní regionální mocnost, která spolu s Ruskem a Čínou sní o postzápadním světě, v němž by neplatilo „západní“ mezinárodní právo a škrtnut by byl údajně „západní“ koncept lidských práv. Útok Íránu, který má 88 milionů obyvatel, na devítimilionový Izrael, je výrazem nenávisti jedné z revizionistických mocností vůči Západu a svobodnému světu. Írán nikdy nebyl západní kolonií a své sebevědomí odedávna budoval i na „politice paměti“ zakořeněné v tradici Perské říše, sahající až do antických časů. Její součástí je též příběh soupeření s Evropou a Západem. Zároveň bychom u šíitských Peršanů mohli identifikovat i zásadní distanc vůči někdejší Osmanské říši, s níž byla Persie v minulých staletích v permanentním konfliktu. Lze dokonce hovořit o jakémsi pocitu perské nábožensko-etnické nadřazenosti vůči „méněcenným“ Turkům a Arabům. Od Persie k „árijskému“ Íránu Klíčovou osobností moderních perských čili íránských dějin byl Rezá Šáh Pahlaví, vládnoucí v letech 1925–1941. Za jeho panování, které můžeme označit jako diktaturu, se rozběhla překotná centralizace, modernizace a industrializace. V roce 1935 nechal Persii přejmenovat na Írán čili „Zemi Árjů“, což bylo svérázné přitakání árijskému (rasistickému) běsnění v Hitlerově nacionálněsocialistickém Německu včetně antisemitismu. Zahraniční politika Íránu tehdy lavírovala mezi Německem a Velkou Británií, ovšem po útoku Německa na Sovětský svaz, dosavadního spojence, došlo ještě roku 1941 k anglo-sovětské invazi do Íránu. Rezá Šáh Pahlaví byl donucen k abdikaci a na trůn nastoupil jeho syn Muhammad Rezá Pahlaví. Zatímco britští vojáci opustili Írán v březnu 1946, sovětská armáda zde zůstávala. Stalin podporoval v Íránu komunistické hnutí a prosovětský separatismus – sovětská…