Islamisté je bili, zotročovali. Zapomenuté děti jezídů i po osvobození stíhá prokletí
Zpráva Amnesty International upozorňuje, že dva tisíce dětí jezídů naléhavě potřebují lékařskou a psychologickou pomoc. Přinášíme jejich příběhy.
Publikováno: 31.7.2020
Sahira unesli vojáci takzvaného Islámského státu (IS), když mu bylo 15 let. Spolu s dalšími chlapci ho z jezídské vesnice na severu Iráku odvezli do syrské Rakky, kde z něj udělali islamistického vojáka.
"Skoro rok nás nutili učit se zpaměti korán, přitom někteří z nás neuměli číst ani psát. Řekli nám, že nám vyvraždili rodiny, a když nám něco nešlo, bili nás elektrickými kabely a plastovými vodovodními trubkami," popsal lidskoprávní organizaci Amnesty International. "Nikdy nebylo dost jídla, dávali nám jen tolik, aby nás udrželi při životě," dodal.
První, co ho džihádisté naučili, bylo zacházet se zbraní. Vymývali mu mozek. "Snažili se nás změnit, snažili se, abychom na všechno zapomněli, abychom stoprocentně konvertovali," vyprávěl.
Brzy ho poslali do boje. "Musel jsem, nebo bych umřel," popsal s tím, že byl dvakrát postřelený. Jel v tu chvíli na motorce se starším vojákem IS a havarovali. Odvezli ho do nemocnice na operaci. Odtamtud se mu podařilo spojit se se svým strýcem, který sehnal kontakt na převaděče. Ten jim pomohl dostat se ke kurdským jednotkám, jež ho po pár dnech dostaly z Rakky, někdejšího hlavního města Islámského státu, zpátky do Iráku.
Tam se Sahira setkal se svou rodinou a ostatními jezídy. "Je toho tolik, co jsem cítil, že se to nedá popsat. Nevěřil jsem, že se někdy vrátím a znovu se setkám se svými lidmi," popsal návrat. Nevrátil se ale tak úplně domů, ale do jednoho z uprchlických táborů v kurdském autonomním regionu na severu Iráku, ve kterých žijí jezídové dodnes. "Potřeboval bych psychologickou pomoc, ale nikdo mi ji neposkytl," říká.
Dodnes v těchto táborech v kurdské oblasti na severu Iráku žije asi 2000 dětí. Trápí je živé vzpomínky, noční můry, posttraumatický stres i zdravotní problémy. Svět na ně zapomněl. Lidskoprávní organizace Amnesty International vydala ve čtvrtek zprávu, která popisuje jejich problémy s vyrovnáním se s hrůzami, které pod zotročující nadvládou IS jezídové prožili.
Chlapci, bývalí dětští vojáci, mají trvalé následky z bojů. Někdy mají amputované končetiny, většinu šrámů mají ale na duši.
"Nevěsty islamistů"
Islamisté v roce 2014 na severu Iráku vyplenili jezídské vesnice a zajali tisíce lidí. Muže pozabíjeli, děti zajali, z dívek udělali nevěsty pro své vojáky. "Byla jsem dítě, když mě provdali," říká teprve čtrnáctiletá Randa, který žila v zajetí islamistů celých pět let. Podle lékařů, kteří poskytují základní péči v táborech, vojáci IS zneužívali a znásilňovali dívky od devíti let. Mnohé doteď trpí infekcemi, mají potíže během těhotenství i při porodu.
Brutální zacházení a hrůzy, kterými si dívky prošly, jsou pro ně dodnes jako cejch. Lidé je mají za "nevěsty islamistů". Jsou poskvrněné, i přesto, že byly odvlečené násilím a celé roky je zneužívali.
Když se Randa dostala do rukou kurdských vojáků, nejdřív si ji spletli s ostatními manželkami islamistů. Prošla si několika výslechy, než ji poslali domů. "Ani jsem nechtěla jít. IS nám říkali, že když se někdy vrátíme domů, naše rodiny nás stejně zabijí, protože jsme se už staly muslimkami," popsala svůj strach.
Nemají se kam vrátit
Randa se musela znovu začít učit kurdsky, po pěti letech v zajetí v tak nízkém věku svou řeč skoro zapomněla. Neumí číst ani psát, nechodí do školy. "Raději jsem sama, hodně brečím. Pořád si živě pamatuji, jak mě bili," vzpomíná.
Děti, které se zajatým dívkám a ženám narodily ve vynucených sňatcích s islamisty, jsou na tom ještě hůř. Mnoho jezídských žen už v minulosti popsalo, že pokud se chtěly vrátit do své komunity, musely děti opustit a už je nesměly nikdy kontaktovat.
Někteří jezídové se teprve teď, šest let po vyhnání, vracejí na své území v Sindžáru na severu Iráku, kde kdysi stály jejich vesnice a města. Většina z nich se ale nemá kam vrátit.
"Není tam elektřina, voda, domy jsou zničené, a tak někteří žijí ve stanech," cituje britský deník The Guardian Suzan Nawafovou z nevládní organizace Mines Advisory Group, která pomáhá s odminováváním poválečných oblastí. "Živobytí jezídů závisí na zemědělství, ale to teď nemůžou provozovat, protože oblast je stále zaminovaná," vysvětluje.