Istanbulskou úmluvu přijaly všechny země na západ od nás. My jsme ale řekli: NE
Publikováno: 28.1.2024
NÁZOR / Odmítnutí Istanbulské úmluvy naším senátem vyvolalo na jedné straně nadšení a vzájemné poplácávání po ramenou vydávající zvuk připomínající blažené pomlaskávání, na té druhé znechucení. Koalice proti úmluvě (přesný název dokumentu je "Úmluva Rady Evropy o prevenci a potírání násilí vůči ženám a domácího násilí") byla jinak dost různorodá. Po hlasování to okomentoval na síti X třeba senátor Pavel Fischer. „V senátu jsme odmítli ratifikaci tzv. Istanbulské úmluvy. Hlasoval jsem proti, protože mám výhrady vůči jejímu znění. Obsahuje nadbytečné části, které jako zákonodárce s respektem k našemu právnímu řádu nemohu s klidným svědomím odsouhlasit. Osobně ale vítám, že se díky tomu na plénu senátu mluvilo o extrémně bolestném tématu domácího a sexualizovaného násilí, mnohdy velmi věcně a se znalostí problému. Náš stát má co dohánět: chybí terapeuti a odborná pomoc pro děti i dospělé, stabilní financování pomoci obětem, systematická prevence a práce s pachateli, celonárodní nonstop linka pro pomoc, sbírání relevantních dat, také intenzivní školení soudců a mnoho dalšího. Oběti často nejsou slyšet, ale jsou tu a potřebují nejenom pomoc, ale i spravedlnost. Vzít téma domácího násilí jako prioritu, to je úkol pro vládu. A to platí pořád – Istanbulská úmluva a její přijetí nebo nepřijetí na tom nic nemění,“ tvrdí senátor. Předseda Pirátů Ivan Bartoš to vidí jinak. „Šel jsem si radši ověřit do kalendáře, že fakt žijeme v roce 2024, a ne ve středověku. Děkuji všem senátorům a senátorkám, kteří dnes společně s Piráty podpořili…