J. D. Vance, posel nejen politické smrti. Trumpův korunní princ je pro své spojence toxickým odpadem
Publikováno: 13.4.2026
KOMENTÁŘ / Máte-li ambici zkamenět v autokratickém úřadu na několik dekád, nebo jste-li náboženským hierarchou v letech, kdy už se pomalu ohlížíte po nebeské penzi, existuje jeden bezpečnostní protokol, který byste neměli ignorovat: Pokud u vašich dveří zazvoní J. D. Vance, tvařte se, že nejste doma. Neobjednávejte pizzu, nezvedejte telefon a proboha mu nepodávejte ruku. Americký viceprezident se totiž v rekordním čase stihl převtělit z ambiciózního literáta v politickou verzi "černé sanitky". Kam tento muž v posledních měsících zavítá, tam tráva neroste, spojenci prohrávají a úmrtní listy se vypisují v přímém přenosu. Nejčerstvější položku na seznamu obětí Vanceova‚ Midasova doteku naruby‘ představuje maďarský premiér. Viktor Orbán, muž, který si z Maďarska vybudoval rodinný skanzen neliberálního zatuchla a věřil, že jeho moc je stejně neotřesitelná jako jeho schopnost vysávat bruselské fondy, včera tvrdě narazil na realitu. Stačilo, aby se vedle něj v kampani zjevil J. D. Vance, aby mu s tím svým naučeným úsměvem podomního obchodníka popřál hodně štěstí a zapózoval jako symbol "nové konzervativní síly". Výsledek se dostavil s neúprosnou přesností: Maďaři včera vzkázali svému věčnému vůdci rázné "viszontlátásra" a poslali ho do politického důchodu. Ukázalo se, že i ten nejotrlejší machiavelista zpod Karpat je bezmocný, když mu přijde požehnat muž, který nosí smůlu profesionálněji než černá kočka pod rozbitým žebříkem. Vanceova bilance je ovšem mnohem hrozivější a sahá až do sfér, kde už končí veškerá politologická sranda a nastupuje čistá metafyzika. Vzpomeňme na jeho loňskou vatikánskou anabázi. J. D. Vance tehdy dorazil k audienci…