Jáchym Topol šedesátiletý: Od Ruska je možné čekat úplně cokoli!
<p><img width="1280" height="720" src="https://www.forum24.cz/wp-content/uploads/2022/08/24173707_1787283897983658_8816805135129413121_o.jpg" class="attachment-post-thumbnail size-post-thumbnail wp-post-image" alt="Ondřej Němec" loading="lazy" srcset="https://www.forum24.cz/wp-content/uploads/2022/08/24173707_1787283897983658_8816805135129413121_o.jpg 1280w, https://www.forum24.cz/wp-content/uploads/2022/08/24173707_1787283897983658_8816805135129413121_o-300x169.jpg 300w, https://www.forum24.cz/wp-content/uploads/2022/08/24173707_1787283897983658_8816805135129413121_o-1024x576.jpg 1024w, https://www.forum24.cz/wp-content/uploads/2022/08/24173707_1787283897983658_8816805135129413121_o-768x432.jpg 768w" sizes="(max-width: 1280px) 100vw, 1280px" /></p><p class="p1">Spisovatel a programový ředitel Knihovny Václava Havla Jáchym Topol slaví tento týden šedesátiny. Pro dobu, v níž se tak děje, je příznačné, že jsme mnohem víc než o literatuře mluvili o Rusku a Ukrajině, o našem východním osudu a vymaňování se z něj. V jeho případě však jedno s druhým neodmyslitelně souvisí.</p> <p class="p4"> Je ti šedesát. Nestává se z tebe naštvaný stárnoucí muž, který bojuje proti všemu novému? „Já doufám, že je to spíš naopak. A i kdyby ve mně tenhle pocit nejistoty a nedůvěry ve všechno nové, co se k nám přiřítilo a řítí, byl, tak je úplně změněný současnou situací. To znamená ruskou agresí a válkou na Ukrajině. A vlastně i věci, ze kterých bych si třeba i já dělal takovou – ne zlou, ale sebezáchovnou – legraci, protože jim tak úplně nerozumím, jako jsou společné záchody pro obě pohlaví, mi teď připadají jako úplně báječný prkotiny. Řešitelný a skvělý atributy světa, ve kterém chci žit.</p> <p class="p4"> To vysvětli… Najednou se sem vřítila archaická, zuřivá a strašná krutost jako před tisíci lety a člověk si uvědomil, že je vlastně báječný starat se o to, kolik je ve městě cyklostezek – i když zrovna cyklostezky, ty asfaltové pásy podél řek, jako jsou Berounka nebo Vltava, jejichž divoké břehy jsem miloval, úplně nesnáším. Ale teď mi připadají jako báječné výdobytky naší západní společnosti, o které se můžeme handrkovat. Takže jako ten naštvanej starej muž si rozhodně nepřipadám. Spíš si připadám jako starý muž, co je pohlcený a fascinovaný přítomností. Tím, co se děje všude kolem, protože je to strašně zajímavý.</p> <p class="p4"> Nicméně sleduješ ve svém okolí tuhle proměnu? Že se z kdysi veselých a tolerantních kumpánů stávají naštvaní trumpovci? Zrovna včera jsme s Petrem Placákem a Viktorem Stoilovem, kteří patří mezi mé nejstarší kamarády, plánovali cestu do Norska. V září půjdeme deset dní s batohy a stany na zádech na slavnosti Sámů, sobích lidí. S Petrem tam budeme mít čtení, protože nám vyšly texty norsky a celé se to bude odehrávat třináct kilometrů od ruské hranice. Takže já mám spíš kamarády, se kterými podnikám takovéhle cesty.</p> <p class="p4"> Šedesátníci dneska vypadají úplně jinak než...</p>
Publikováno: 4.8.2022
Spisovatel a programový ředitel Knihovny Václava Havla Jáchym Topol slaví tento týden šedesátiny. Pro dobu, v níž se tak děje, je příznačné, že jsme mnohem víc než o literatuře mluvili o Rusku a Ukrajině, o našem východním osudu a vymaňování se z něj. V jeho případě však jedno s druhým neodmyslitelně souvisí.
Je ti šedesát. Nestává se z tebe naštvaný stárnoucí muž, který bojuje proti všemu novému? „Já doufám, že je to spíš naopak. A i kdyby ve mně tenhle pocit nejistoty a nedůvěry ve všechno nové, co se k nám přiřítilo a řítí, byl, tak je úplně změněný současnou situací. To znamená ruskou agresí a válkou na Ukrajině. A vlastně i věci, ze kterých bych si třeba i já dělal takovou – ne zlou, ale sebezáchovnou – legraci, protože jim tak úplně nerozumím, jako jsou společné záchody pro obě pohlaví, mi teď připadají jako úplně báječný prkotiny. Řešitelný a skvělý atributy světa, ve kterém chci žit.
To vysvětli… Najednou se sem vřítila archaická, zuřivá a strašná krutost jako před tisíci lety a člověk si uvědomil, že je vlastně báječný starat se o to, kolik je ve městě cyklostezek – i když zrovna cyklostezky, ty asfaltové pásy podél řek, jako jsou Berounka nebo Vltava, jejichž divoké břehy jsem miloval, úplně nesnáším. Ale teď mi připadají jako báječné výdobytky naší západní společnosti, o které se můžeme handrkovat. Takže jako ten naštvanej starej muž si rozhodně nepřipadám. Spíš si připadám jako starý muž, co je pohlcený a fascinovaný přítomností. Tím, co se děje všude kolem, protože je to strašně zajímavý.
Nicméně sleduješ ve svém okolí tuhle proměnu? Že se z kdysi veselých a tolerantních kumpánů stávají naštvaní trumpovci? Zrovna včera jsme s Petrem Placákem a Viktorem Stoilovem, kteří patří mezi mé nejstarší kamarády, plánovali cestu do Norska. V září půjdeme deset dní s batohy a stany na zádech na slavnosti Sámů, sobích lidí. S Petrem tam budeme mít čtení, protože nám vyšly texty norsky a celé se to bude odehrávat třináct kilometrů od ruské hranice. Takže já mám spíš kamarády, se kterými podnikám takovéhle cesty.
Šedesátníci dneska vypadají úplně jinak než...