Jak být šťastný na Slovensku? Vydali se Češi a Slováci opačným směrem?
Publikováno: 28.3.2024
KOMENTÁŘ / Dost se nyní zabýváme situací sousedního Slovenska. Nejen kvůli prezidentským volbám. Opravdu je Česko tak jinde, jak nám dává slovenská politika i její voliči najevo? A je to naše chyba, anebo se odvrací Slovensko? A musí to tak být navěky? Slovensko se nástupem staronové vlády Roberta Fica ocitlo v protisměru západní politiky. Jak vůči napadené Ukrajině, tak vůči Rusku coby agresorovi. NATO má dnes, s Finskem a Švédskem, 32 členů. A Slovensko, s tichou podporou Maďarska, vyrazilo proti alianční i evropské spolupráci. Neškodit, ale ani nepomáhat Je to nejen vláda Roberta Fica. Podle výzkumů sdílí poměrně velká část slovenské společnosti názor, že pomáhat Ukrajině znamená podporu válce. Není to příliš logické, protože nepomáhat Ukrajině znamená pomáhat útočícímu Rusku. A nechat Ukrajinu padnout, zdemolovat a přijmout deset a více milionů Ukrajinců na útěku s ruskou armádou na slovenských hranicích? To nejspíš Slováci také nechtějí. Nejsou blázni. Oni jen nechtějí mít s válkou nic společného, chtějí být neangažovaní. Setkání slovenského ministra zahraničí s Lavrovem nemohlo ničeho dosáhnout. To nepochybně v Bratislavě tušili. Bylo to jen gesto. Gesto změny směřující k vlastní neutralizaci. Ovšem neutralita uvnitř NATO a EU, myslí to vážně? Nepochybně: udržet si atlantickou bezpečnost, euro, unijní dotace a západní prosperitu bez účasti na společné západní politice vůči ruské válce není nevýhodné? Jízdou v protisměru západní bezpečnostní politiky zároveň se snahou udržet si západní výhody a jistoty Bratislava znechutila leckoho. Hned to také Slováci dostali pocítit. Veřejně, nikoli kuloárně. A nejen z Prahy. Raději se proto stáhli do nekooperativní pozice: neškodíme veřejně, ale nespolupracujeme. Podle toho vypadalo jednání…