Jak české školství zvládá integraci dětí ukrajinských válečných uprchlíků
<p><img width="1280" height="720" src="https://www.forum24.cz/wp-content/uploads/2022/07/P2022031804395.jpg" class="attachment-post-thumbnail size-post-thumbnail wp-post-image" alt="čtk" loading="lazy" srcset="https://www.forum24.cz/wp-content/uploads/2022/07/P2022031804395.jpg 1280w, https://www.forum24.cz/wp-content/uploads/2022/07/P2022031804395-300x169.jpg 300w, https://www.forum24.cz/wp-content/uploads/2022/07/P2022031804395-1024x576.jpg 1024w, https://www.forum24.cz/wp-content/uploads/2022/07/P2022031804395-768x432.jpg 768w" sizes="(max-width: 1280px) 100vw, 1280px" /></p><p class="p1">Nedávno skončený školní rok podněcuje k tradičnímu ohlédnutí za tím, co se v českém vzdělávacím prostředí povedlo či naopak. Návrat dětí po měsících distanční výuky a komplikace s další vlnou pandemie, která narušovala výuku až do jarních měsíců, překryla nečekaná výzva. Po únorové agresi Putinova Ruska vůči Ukrajině se jí stala integrace tisíců ukrajinských dětí do českých škol a školek. Nabízí se tedy otázka, jak jsme se jako společnost a vzdělávací systém s tímto úkolem vypořádali.</p> <p class="p6">Je vhodné si nejprve připomenout, že český vzdělávací systém má velmi malé zkušenosti s integrací většího počtu cizojazyčných žáků. Tím se zásadně liší od zemí západní Evropy a Severní Ameriky, kde jsou multikulturní společnosti běžným jevem. Ostatně, české školství dlouhá léta efektivně nezvládalo z různých důvodů ani inkluzi menšiny usazené v Česku po staletí, totiž Romů.</p> Zvládnutá živelnost <p class="p7">Přes tento objektivní deficit zkušeností se hned v prvních dnech pustili čeští učitelé, zejména z mateřských a základních škol, do pomoci dětským válečným uprchlíkům, kteří po tisících denně přijížděli z Ukrajiny do České republiky. Zpočátku to byla sice snaha živelná, ale nefalšovaně solidární a upřímná. Školy se tím neodlišovaly od většiny české společnosti, která podala ukrajinským uprchlíkům pomocnou ruku.</p> <p class="p10">V řadě škol odstartovaly charitativní sbírky, které mnohdy organizovali sami žáci, učitelé začali svépomocí či s využitím moderních technologií připravovat vzdělávací materiály v ukrajinském jazyce, vedení škol začalo hledat dárce, kteří by malým uprchlíkům přispěli na školní obědy či mimoškolní aktivity. Byla evidentní snaha zajistit i základní školní pomůcky a leckterá škola povolala z důchodu zpět za katedry bývalé vyučující ruštiny, aby alespoň částečně zajistili komunikaci s válečnými uprchlíky. Stejně jako v době pandemie prokázaly české školy značné umění improvizace a flexibility.</p> <p class="p10">Zprávy České školní inspekce (ČŠI) nám umožňují tento překotný proces aspoň částečně popsat s pomocí čísel. V polovině května tohoto roku navštěvovalo české...</p>
Publikováno: 21.7.2022
Nedávno skončený školní rok podněcuje k tradičnímu ohlédnutí za tím, co se v českém vzdělávacím prostředí povedlo či naopak. Návrat dětí po měsících distanční výuky a komplikace s další vlnou pandemie, která narušovala výuku až do jarních měsíců, překryla nečekaná výzva. Po únorové agresi Putinova Ruska vůči Ukrajině se jí stala integrace tisíců ukrajinských dětí do českých škol a školek. Nabízí se tedy otázka, jak jsme se jako společnost a vzdělávací systém s tímto úkolem vypořádali.
Je vhodné si nejprve připomenout, že český vzdělávací systém má velmi malé zkušenosti s integrací většího počtu cizojazyčných žáků. Tím se zásadně liší od zemí západní Evropy a Severní Ameriky, kde jsou multikulturní společnosti běžným jevem. Ostatně, české školství dlouhá léta efektivně nezvládalo z různých důvodů ani inkluzi menšiny usazené v Česku po staletí, totiž Romů.
Zvládnutá živelnostPřes tento objektivní deficit zkušeností se hned v prvních dnech pustili čeští učitelé, zejména z mateřských a základních škol, do pomoci dětským válečným uprchlíkům, kteří po tisících denně přijížděli z Ukrajiny do České republiky. Zpočátku to byla sice snaha živelná, ale nefalšovaně solidární a upřímná. Školy se tím neodlišovaly od většiny české společnosti, která podala ukrajinským uprchlíkům pomocnou ruku.
V řadě škol odstartovaly charitativní sbírky, které mnohdy organizovali sami žáci, učitelé začali svépomocí či s využitím moderních technologií připravovat vzdělávací materiály v ukrajinském jazyce, vedení škol začalo hledat dárce, kteří by malým uprchlíkům přispěli na školní obědy či mimoškolní aktivity. Byla evidentní snaha zajistit i základní školní pomůcky a leckterá škola povolala z důchodu zpět za katedry bývalé vyučující ruštiny, aby alespoň částečně zajistili komunikaci s válečnými uprchlíky. Stejně jako v době pandemie prokázaly české školy značné umění improvizace a flexibility.
Zprávy České školní inspekce (ČŠI) nám umožňují tento překotný proces aspoň částečně popsat s pomocí čísel. V polovině května tohoto roku navštěvovalo české...