Jak jsem likvidoval StB a ministerstvo vnitra proměňoval v „sady, lesy, zahradnictví“
Publikováno: 24.9.2026
ESEJ / Jak fungovaly v ČSSR represivní složky? Co byla StB a její rodinné klany? Kdo odmítal lustrační zákon? Na tyto a další otázky hledá signatář Charty 77 Jan Ruml, od roku 1990 náměstek federálního ministra vnitra, později poslanec a též ministr vnitra České republiky, odpovědi ve svém eseji. Ten byl publikován v knize „Disidenti u moci. Česká cesta ke svobodě a demokracii“ a v deníku FORUM 24 si nyní jeho část můžete přečíst. Inspirativní knihu, již vydalo nakladatelství Bourdon, lze zakoupit v našem e-shopu. Bezpečnostní sbory měly před listopadem 1989 podobu jednotného Sboru národní bezpečnosti (SNB), který se oficiálně dělil na dvě složky: Veřejnou bezpečnost, do níž patřily zejména kriminální, pořádková a dopravní policie, a složku Státní bezpečnosti, což byla tajná politická policie. Kromě SNB zde byla ještě Pohraniční stráž v počtu 12 brigád, střežící hranice s demokratickými státy – tedy západoněmeckou a rakouskou hranici. Existovala rovněž Vojska ministerstva vnitra v podobě samostatných pluků Civilní obrany, které však bylo možné v případě potřeby zorganizovat do brigád a použít jako zálohu represivních sil. Tyto dva sbory podléhaly výlučně federálnímu ministrovi vnitra. Jak Pohraniční stráž, tak Vojska ministerstva vnitra se z většiny skládaly z vojáků základní služby. Pouze důstojníci a poddůstojníci z povolání byli ve služebním poměru. Komunistický represivní aparát tvořily tři základní pilíře. Předně to byly ozbrojené sbory (tj. kromě policie a tajné politické policie i armáda a Lidové milice), dále justice a také normotvorný, tedy legislativní aparát. Komunisté totiž v průběhu desetiletí vytvořili promyšlený, důsledný a efektivní legislativní rámec pro působení represivních…