Jak jsem vyhodil kolegu za zprávu, že Bůh existuje. Omlouvám se mu

<p><img width="1024" height="693" src="https://www.forum24.cz/wp-content/uploads/2022/12/adoration_of_the_sheperds_-_matthias_stomer.jpg" class="attachment-post-thumbnail size-post-thumbnail wp-post-image" alt="Wikipedia" loading="lazy" srcset="https://www.forum24.cz/wp-content/uploads/2022/12/adoration_of_the_sheperds_-_matthias_stomer.jpg 1024w, https://www.forum24.cz/wp-content/uploads/2022/12/adoration_of_the_sheperds_-_matthias_stomer-300x203.jpg 300w, https://www.forum24.cz/wp-content/uploads/2022/12/adoration_of_the_sheperds_-_matthias_stomer-768x520.jpg 768w" sizes="(max-width: 1024px) 100vw, 1024px" /></p><strong>Co byste řekli zprávě, která nemusí nutně přijít jen o Vánocích, ale právě při těchto svátcích bývají lidé více nastavení na její obsah. Ta zpráva zní: Potvrzeno! Bůh existuje! No není to vážně převratná novina? </strong> Opravdu, byla by to převratná zpráva, kdyby to skutečně bylo potvrzeno. Svět by se nutně po takové zprávě musel hodně změnit. Nemohli bychom se už s takovou lehkostí chovat špatně. Jenže ono to zatím potvrzeno - Tomáš Akvinský, výrobce důkazů boží existence promine - nikdy nebylo. Je celkem úsměvné, že v médiu, které jsem vedl, tato zpráva vyšla. Vydal ji jeden kolega, který měl víkendovou službu a hledal témata, která by mohla zaujmout pozornost čtenářů. Za 30 let v médiích jsem potkal pozoruhodné množství bláznů. Tento kolega ale mnohé předčil. Dokázal nás zaskočit vskutku inovativním náhledem na zpravodajství. Dařilo se mu ukolébat naši pozornost tím, že vydal desítky normálních a kvalitních textů. A pak najednou, když byla naše editorská pozornost mírně ospalá, tak najednou vyšla na pozici takzvaného "otvíráku", neboli na místě hlavní zprávy, zcestná věc. Náš kolega totiž došel k závěru, že potvrzení Boží existence je skutečně hlavní zprávou dne a neváhal se o toto zjištění podělit se čtenáři. Jakmile jsme s kolegy tento článek spatřili, rychle jsme jej stáhli ze stránky a já jsem toho milého kolegu rychle a slušně vyhodil. Na tomto případu je paradoxní, že sám příliš nepochybuji o Boží existenci. Jen si nemyslím, že tato existence může být někdy potvrzená. Byl by to konec víry a také konec lidské svobody. Proto jsem přesvědčený, že Pán Bůh nám ve své nekonečné dobrotě svoji existenci nevnucuje, nepotvrzuje a tím nám dává možnost věřit aniž by nás zatížil věděním. Ani ten kolegův článek neobsahoval žádný přesvědčivý důkaz o Boží existenci. To byl totiž základní nedostatek jeho článku. Chybělo mu potvrzení informace ze dvou nezávislých zdrojů. Tento dobrý kolega se totiž jen podíval na hvězdné nebe, uvědomil si, jak je krásné, a vyvodil z tohoto kantovského zážitku jistotu Boží existence. Škoda, že se novináři tak málo dívají na hvězdnou oblohu. Vyhodil jsem kolegu prostě proto, že jsem si nemohl být jistý, co v nestřežený okamžik ještě vydá. Byl na můj vkus docela nevypočitatelný. Zpětně se mu omlouvám a chci říct, že jsem ho měl rád. Ale udělal bych to znovu. Myslel jsem na něj při vánoční bohoslužbě, když jsme zpívali, že byl Goliáš oloupen a člověk jest vykoupen. Bohoslužby v našem kraji jsou rok od roku navštěvovanější a při štědrovečerní mši praskal kostel ve švech. Naprostá většina lidí přitom ovládala modlitby a křižování. Takže nešlo o žádný dojemný vánoční kýč, ale o žité náboženství. Je zcela zjevné - a tyto svátky to potvrzují - že žijeme v éře nového hledání Boha. A já věřím, že smyslem tohoto náboženství je setkání s vlastní lidskou důstojností. Protože naše životy dostávají před Boží tváří smysl příběhu. Básník Miroslav Holub zaznamenal kdysi v New Yorku zajímavý nápis na zdi: Bůh existuje. Ale nemá kde zaparkovat. Současná nevíra nesouvisí se stupněm dosaženého lidského poznání, ale jen a jen s životním stylem, který značně vytěsňuje hledání pravdy o člověku. Ale v době turbulencí a osudových zvratů se vždy kostely znovu plní. A plní se v místech, kde žije vzdělané a svobodomyslné obyvatelstvo. Neplní se tam, kde je zmar a duchovní bída. Aby v našich životech fungovalo vědomí pravdy a dobra, potřebujeme myslet v našem obzoru na konečnou instanci a chceme se k ní vztahovat. Je nevýslovným pokladem monoteistického křesťanství, že se my koneční lidé vztahujeme k nekonečné bytosti. A aby to nebylo málo, tak křesťanství vyznává hned Boha, který má tři osoby. Biskup Augustin prý potkal na pobřeží malé dítě, které se snažilo přelít moře škeblí do svého rybníčku v písku. Ptal se dítěte, zda chce vskutku přelít celé moře a dítě mu odvětilo: proč ne? Vždyť je to přeci jednodušší, než pochopit tajemství Svaté Trojice, dodalo dítě poněkud nedětsky. Obraz s tímto výjevem namaloval malíř Peter Paul Rubens a poslal ho v době třicetileté války do Prahy do kostela svatého Tomáše na Malé Straně. <img src="https://www.forum24.cz/wp-content/uploads/2022/12/rubens-augustin.jpg" alt="" width="292" height="390" class="alignnone wp-image-533605" /> Náboženská víra není nic povinného a není ani nutně projevem lepšího člověka. Pro řadu lidí nemusí být konečnou instancí bytost, ale prostě pravda o věcech. Ale ten, kdo víru má, bývá bohatší o rozměr osobního dialogu. Může se modlit a může se také stydět před svým Bohem. Schopnost se stydět je přitom mimořádně důležitým lidským výkonem. Zlo na světě, jak ukázalo Putinovo tažení proti Ukrajině, je totiž zejména nestoudné. Moskevský patriarcha Kiril je příkladem člověka, jehož náboženství nemá žádný smysl, protože se neumí stydět za páchání zla. Dokud Rusko nepochopí, kolik zla a neštěstí přineslo světu, nebude na světě bezpečno. Naše vánoční představa dítěte, které přišlo na svět, aby se slovo stalo tělem a Bůh člověkem, má odzbrojující kouzlo. Tento obraz je naší nadějí a naší radostí i ve chvíli skepse a osobní bolesti. Není potvrzeno, že existuje Bůh, který mluvil ústy proroků. Ale víra ve vítězství Dobra nám potvrzuje, že existuje člověk. Že lidství zvítězí nad nelidskostí. I na Ukrajině.