Jak léčit romskou bolest
Publikováno: 6.5.2024
Gejza Horváth není jen hudebník. Je pro mnohé Romy jakýmsi guru, poradcem pro těžké otázky soužití s majoritní společností. Zaujala nás jeho píseň romská bolest, kterou nazpíval v Letech na místě nově otevřeného památníku romského holokaustu. Jak jste se dostal k hudbě? Hudba byla pro mě vždycky nesmírně důležitá. Vyrůstal jsem v rodině plné hudebníků – každý z nich uměl hrát na nějaký nástroj a děti už také hrály a zpívaly. Můj táta hrál na housle, a když zjistil, že mě hudba skutečně baví, koupil mi harmoniku a začal mě na ni učit. Díky němu jsem se dostal do hudební školy, a tam mi struktura hudební výuky otevřela úplně nové možnosti a poznání hudby. Ale to pravé dobrodružství začalo, až když jsem začal hrát s romskými muzikanty z naší vesnice. Oni mi dali nejvíc, jejich živelnost, talent a profesionalita mě skutečně nadchly a otevřely mi nový pohled na hudbu. Tohle spojení mě naučilo vidět a cítit hudbu úplně jinak a nastavilo mi i kritéria mého vlastního stylu hraní. Pamatuji si z lidové školy umění, kam jsem chodil osm let na housle, že romské děti uměly hrát mnohem lépe než my. Zatímco já jsem osm let děsivě vrzal, moje romská spolužačka hrála jako virtuos. Mají Romové nějaký zvláštní hudební talent? Pro Romy má hudba velice důležitý význam. Je nedílnou součástí jejich kultury a slouží k vyjádření emocí, sdílení příběhů a k upevnění vzájemných sociálních vazeb. Hudba je pro ně prostředkem, jak se propojit se svou identitou a kulturou a sdílet lásku, radost i smutek s ostatními členy komunity. Jejich hudební tradice jsou důležité při oslavách, jako jsou svatby, křtiny, ale také při chvílích smutku, jako jsou třeba pohřby a samota. Hudba je pro ně prostředkem, jak…