Jak lze teologicky ospravedlnit růži pro vraha? O jednom předčasném smiřování
Publikováno: 28.12.2023
KOMENTÁŘ / Britský historik Niall Ferguson ve své knize Válka světa charakterizuje dvacáté století jako „dějiny věku nenávisti“ a v souvislosti s protižidovskými pogromy ve Vilně (1934), Grodně (1935), Przytyku a Minsku (1936) a Brestu (1937) připomíná i antisemitismus předního polského katolického hodnostáře Augusta Hlonda, jehož v roce 2018 papež František prohlásil za „ctihodného“. Už druhý vatikánský koncil přinesl změnu v reflexi vlastních „dějin nenávisti“ a v souvislosti s antisemitským teologickým příběhem o „bohovraždě“ vznikl i zlomový koncilní text „Dějiny provinění církve vůči Židům“. V té době někteří západní křesťanští teologové začali kriticky připomínat, že v minulosti to byly právě nenávist a násilí křesťanských válek v Evropě, které přispěly k nástupu sekularizované moderny, a mnozí z nich se začali kriticky ptát, zdali mluvení o spáse a vykoupení může vůbec obstát před dějinami utrpení. Například katolický teolog Johann Babtist Metz položil otázku, zdali tváří v tvář nakupenému utrpení nevyúsťuje křesťanská teologie spíše v objektivní historický cynismus nebo v obyčejnou mytologii a jestli se sama teologie neocitla mimo vědomí lidí, jejichž životy jsou zničené příběhy utrpení. Spekulativní smiřování s lidským utrpením Když v zaplněné katedrále svatého Víta na Pražském hradě proběhla 23. prosince 2023 bohoslužba za oběti střelby na pražské filozofické fakultě, pronesl arcibiskup Jan Graubner na závěr své homilie tato slova: „V obětním průvodu přineseme k oltáři jednu růži za každou oběť. A jednu přidáme i za toho, který se nechal Zlem ovládnout a tak zmanipulovat, že se stal nástrojem příšerné smrti. Chceme tím vyjádřit naši víru, že láska musí nakonec vždycky zvítězit. Amen.“…