Jak přemýšlejí čeští teenageři o ruské invazi na Ukrajinu

<p><img width="537" height="302" src="https://www.forum24.cz/wp-content/uploads/2022/03/simona-a-eliska.jpg" class="attachment-post-thumbnail size-post-thumbnail wp-post-image" alt="" loading="lazy" srcset="https://www.forum24.cz/wp-content/uploads/2022/03/simona-a-eliska.jpg 537w, https://www.forum24.cz/wp-content/uploads/2022/03/simona-a-eliska-300x169.jpg 300w" sizes="(max-width: 537px) 100vw, 537px" /></p><p class="p1">Všechny je znám odmala. Pořád v nich chci vidět děti, ale je to čím dál těžší. Je to vnuk mého dobrého kamaráda, mí dva synovci a taky synovi spolužáci z gymnázia Evolution Sázavská. V ně jsem kdysi vložil důvěru a nechal je v našem bytě uspořádat první mejdan bez rodičů. Na oplátku mě učili hrát počítačové střílečky. Jenže teď přišla válka skutečná. Co si o ní myslí? Sledují ji? Mají strach? A co by vzkázali Putinovi? </p> <p class="p1">Kluci, kdy vám došlo, co se stalo? Jakub (19): 24. února byl čtvrtek, dodělával jsem seminárku a byl vzhůru dlouho do noci. Ráno jsem se vzbudil a přišla zpráva od Tondy ze Států.</p> <p class="p1">Tonda (18), t.č. v USA: Kvůli časovému posunu se ke mně útok dostal v půl jedné v noci. Šel jsem si před spaním čistit zuby, a když jsem se vrátil, byla válka. Potom bylo dost těžké usnout.</p> <p class="p1">Jakub: Hned jsem šel na živý stream na ČT 24, kde Putin říkal, že zahajuje osvobozovací akci. V tu chvíli mi došlo, že je to vážné. Ještě dva dny předtím jsem měl jasno o tom, co bych chtěl dělat za deset let a najednou jsem nevěděl, co bude zítra. Všechno do té doby běželo v takovém klidu…</p> Luděk Hemerník, 18 let <p class="p1">Luděk (18): V den, kdy začala válka, skončil jeden pro mě hodně důležitý člověk v nemocnici. Začal jsem mít velký strach, že nás to zasáhne tady, a že už ho neuvidím. Později mi došlo, že stejně se musejí cítit Ukrajinci, co utekli do Česka a jejich příbuzní zůstali ve válce.</p> <p class="p2">Jak na to reagovala škola? Jakub: Ve škole nám ten den řekli, že smíme během výuky sledovat zprávy a řešili jsme historii Ukrajiny.</p> <p class="p1"> Odkud čerpáte informace o válce? Jakub: Teď už její průběh tolik nesleduju. První dva týdny jsem tomu dával čistého času tři hodiny denně, ale potřebuju se psychicky vyčistit a nestresovat se – i kvůli škole a věcem, na kterých dělám. Když první vlna zahltila internet, info se pohybovalo ve škále malý konflikt až třetí světová. Donutilo mě to přemýšlet o tom, co bych dělal, kdyby se válka dostala dál do Evropy.</p> <p class="p1"> Co bys dělal? Mluvili jsme o tom s našimi, půlku rodiny máme v Austrálii už od roku 1968. Asi bychom odešli.  </p> ...