Jak ráda bych tak zůstala, zoufala si Věrka Kohnová. Nacisté dvanáctiletou pisatelku deníčku zavraždili
Publikováno: 30.6.2024
HISTORIE / Útlá knížečka v ošoupaných deskách a se zlatým nápisem Deník zaujme na sklonku padesátých let v domácí knihovně teprve desetiletou Janu Hůlkovou z Dobříva. Znovu a znovu si pročítá řádky psané rukou neznámé dívky. Když se své adoptivní maminky zeptá, komu deníček patřil, dostane se jí odpovědi: „Ten si u nás schovala Věruška. Měla si pro něj přijít po válce, ale už se nevrátila...“ Neznáme její tvář, neznáme přesné okolnosti ani datum její smrti, víme však, co si myslela, co ji v těžkých časech protektorátu těšilo a čeho se naopak bála. A to díky deníčku, který na rozdíl od ní hrůzy druhé světové války v úkrytu přečkal. Více než devadesát stran z pera teprve dvanáctileté dívenky je dodnes mementem stále se stupňujícího útlaku židovských obyvatel v Plzni, vrcholícího v jejích řádcích hrůzným slovem "transport". Sama Věrka Kohnová, jeho pisatelka, se jen pár týdnů po posledním zápisku stala jednou z odhadovaného milionu a půl dětských obětí smrtící mašinérie holokaustu. Nacistická šikana Letos by možná slavila 95. narozeniny. Věra Kohnová se narodila na sklonku června roku 1929 v Plzni otci Otokarovi, prokuristovi plzeňské továrny na železné a kovové zboží Gustav Teller, a mamince Melanii, pečující o domácnost a o pět let starší sestru Hanku. Bylo jí sedm let, když se celá rodina přestěhovala do prostorného bytu v plzeňské Koperníkově ulici. Rodinné štěstí v jeho zdech ale nemělo dlouhého trvání. O tři roky později, roku 1939, Věrčini rodiče úzkostlivě sledovali vpád nacistických vojáků do města. Ruku v ruce s nimi…