Jak se agrobaron Andrej prolhal až do pekla
Publikováno: 22.12.2023
GLOSA / S časem Vánoc je v našich končinách pevně spojen fenomén klasických pohádek, které společně sledují malé děti i dospělí. V čase klidu a míru vám proto i my přinášíme pohádkovou variaci zasazenou do kontextu nedávné minulosti i přítomnosti. Snad i naše realita bude mít dobrý konec . Varování: Podobnost hlavních postav s jejich reálnými předobrazy je čistě záměrná!!! Žil byl kdesi kdysi jeden zvláštní chlapec. Říkejme mu třeba Andrej. Byl vykutálený a mazaný jako liška. Avšak vláda časů, v nichž se mu tuze dobře dařilo, uchýlila se ke svému konci, a i jeho rodná země mu začala býti malá. I pomyslel si proto: "Pro tohle hloupé knížectví je mě škoda." A tak, vybaven zkušenostmi s obchodem s fosfáty a průpravou od hodných strýčků ze Státní bezpečnosti, vydal se za štěstím do nebohého knížectví za řekou Moravou. A zde se mu opět tuze dařilo. Dukáty se hromadily, lány polí rozšiřovaly. Co na tom, že občas jejich původní majitelé o žebrácké holi vydati se na vandr do světa museli. Gruntů přibývalo jako hub po dešti, a tak dokonce i na tenis za kmotříčky se občas vypraviti mohl. Tehdy toho mládence, z něhož stal se bohatý agrobaron, napadlo, jaké jiné kratochvíli by se ještě mohl věnovat, aby pečení holubi do pusy ještě více létali. Napekl proto, nikoli buchty, jak to tak v českých pohádkách bývá, ale koblihy, a vyrazil nakoupit si lepší budoucnost. Nikoliv však pro ono knížectví a jeho dobrý lid, ale pro sebe. A lhal a lhal a lhal,…