Jak se Havel a Kundera přeli o český úděl. Jsme ve středu dějin, soudil spisovatel. Nebuďme směšní, oponoval dramatik
Publikováno: 12.7.2023
Smrtí Milana Kundery odešel druhý účastník kdysi slavné debaty o českém údělu, která probíhala v atmosféře po sovětské invazi ze srpna 1968. Od vpádu již uběhlo několik měsíců a texty obou autorů byly pokusem zamyslet se nad tím, co se u nás vlastně v roce 1968 dělo a kam budeme dále směřovat. V době, kdy diskuse probíhala, ještě bylo možné si názory svobodně vyměňovat a dělo se to v letech 1968 až 1970 na stránkách časopisů Listy, Plamen, Tvář a Host do domu. Účastnili se jí Milan Kundera, Václav Havel, Karel Kosík, Lubomír Nový, Emanuel Mandler, Milan Uhde a Jaroslav Střítecký. Do paměti se ale vtiskly především ony dvě úvahy z pera spisovatele a dramatika. Jako první psal Kundera v eseji Český úděl, která vyšla o Vánocích 1968 v Listech (č. 7–8/ 1968). Jeho známá a později často citovaná pasáž zní takto: "Pokus vytvořit konečně (a poprvé v jeho světových dějinách) socialismus bez všemoci tajné policie, se svobodou psaného i mluveného slova, s veřejným míněním, jež je slyšeno, a s politikou, jež se o ně opírá, s moderní kulturou svobodně se rozvíjející a s lidmi, kteří ztratili strach, to byl pokus, jímž Češi a Slováci poprvé od konce středověku stanuli opět ve středu světových dějin a adresovali světu svou výzvu. Ta výzva nespočívala v tom, ţe by snad Čechoslováci chtěli nahradit dosavadní model socialismu jiným, stejně autoritativním a exportu schopným. Takový mesianismus je cizí mentalitě malého národa. Smysl československé výzvy byl v…