Jak se Puškinův pravnuk dostal k Wehrmachtu a proč na něj Řekové vzpomínají v dobrém

<p><img width="954" height="568" src="https://www.forum24.cz/wp-content/uploads/2021/04/ccc-61.jpg" class="attachment-post-thumbnail size-post-thumbnail wp-post-image" alt="creativecommons.org/licenses/by-sa/3.0/deed.en" loading="lazy" srcset="https://www.forum24.cz/wp-content/uploads/2021/04/ccc-61.jpg 954w, https://www.forum24.cz/wp-content/uploads/2021/04/ccc-61-300x179.jpg 300w, https://www.forum24.cz/wp-content/uploads/2021/04/ccc-61-768x457.jpg 768w, https://www.forum24.cz/wp-content/uploads/2021/04/ccc-61-385x230.jpg 385w" sizes="(max-width: 954px) 100vw, 954px" /></p><strong>Klasikové ruské literatury 19. století nemohli tušit, jak zvláštními cestami se budou ubírat životy jejich potomků. Třeba to, že jejich potomci budou se zbraní bojovat v armádě nelidského režimu, který rozpoutal válku proti jejich vlasti.</strong> Básník Alexandr Puškin zvaný <span>„</span>slunce ruské poezie<span>“</span> měl čtyři děti. Jeho mladší dcera Natálie spojila svůj osud s představitelem jedné z německých vládnoucích dynastií, s Nikolajem Vilémem Nasavským, a to ve svém druhém manželství. Tato větev Puškinových potomků, která nesla jméno hraběte von Mehrenberg, byla známá především svými nároky na lucemburský trůn před druhou světovou válkou. Puškinův vnuk Georg-Nicholas von Mehrenberg se zúčastnil první světové války na straně Německa, ale požádal, aby ho neposílali na východní frontu. Puškinův pravnuk měl ale jiné osudy, jak líčí článek na webu <a href="https://russian7.ru/post/chto-stalo-s-pravnukom-pushkina-kotory/" target="_blank" rel="noopener noreferrer">Russian7.ru</a>. Syn Georga-Nicholase, jmenoval se Georg-Michael Alexander von Mehrenberg, si počínal jinak. Georg-Michael měl v sobě dokonce více ruské krve než německé – jeho matka byla dcerou cara Alexandra II. s titulem Její Výsost kněžna Olga Jurjevská. Mladší hrabě von Mehrenberg byl tedy bratrancem posledního ruského cara Mikuláše II. Na rozdíl od svého otce ovládal Georg-Michael dobře ruštinu. Před revolucí navštívil s matkou Rusko a odpočíval na Jaltě. Šlechtic však zůstal německým občanem a zemi neopustil ani po nástupu nacistů k moci. V květnu 1941 byl 43letý důstojník odveden do armády Třetí říše a záhy začalo Hitlerovo tažení na Sovětský svaz. Georg-Michael se dostal k Luftwaffe, ale ne k leteckému pluku, nýbrž k pozemní divizi. Byl poslán do okupovaného Běloruska, kde byl Puškinův potomek zraněn v boji s partyzány. Ke cti hraběte von Mehrenberga je třeba poznamenat, že nebyl nacistou a dokonce bojoval proti šíření stranické ideologie v armádě. Autor studie <span>„</span>Potomci Velkého stromu<span>“</span> Vladimir Polušin píše, že Georg-Michael byl dvakrát postaven před vojenský soud. Poprvé za to, že odmítl hajlovat. A podruhé za zneuctění znaku NSDAP. Podle všeho nebyl major přísně pokárán, ale byl jen povyšován mnohem pomaleji než kterýkoli jiný Němec s podobnými vojenskými zkušenostmi. Jednou se hrabě zastal tří letců, kterým hrozila poprava za to, že si stěžovali na zimu a vyprávěli vtipy o Vůdci a Mussolinim. V roce 1944 byl von Mehrenberg vyslán jako velitel na okupovaný řecký ostrov Paros. Ostrov byl pod kontrolou Luftwaffe, protože na něm bylo budováno vojenské letiště. Georg-Michael zanechal mezi Řeky dobrou vzpomínku. Skutečnost je taková, že 125 obyvatel Parosu mělo být zastřeleno jako rukojmí za pomoc místních partyzánů dánskému vojákovi, který sloužil u British Commandos, Andersi Lassenovi. Hrabě Merenberg však po rozhovoru s opatem pravoslavného kláštera Filotheem příkaz k popravě zrušil. Aby Puškinova potomka přesvědčil, nabídl mu igumen Filotej, ať ho spolu s rukojmími zastřelí. Ač to pro Georga-Michaela znamenalo riziko dalšího soudu, nakonec se poprava nekonala. Na oplátku major požadoval, aby ostrované nepodnikali žádné nepřátelské akce proti okupantům. Díky vlivu opata Filothea už na Parosu nedošlo k dalším střetům. Hrabě von Mehrenberg pak ve věku 67 let zemřel v roce 1965 v západoněmecké Mohuči.