Jak si „dezodenti“ pletou cenzuru a kritiku. Žádnou záhadu ovšem hledat netřeba
Publikováno: 20.9.2024
GLOSA / Termín dezodent je novotvarem vzniklým spojením slov „dezolát“ a „disident“. Dezoláti jsou ti, kteří podporují agresivní válku Moskvy proti sousední Ukrajině. Za disidenty se tito lidé potom často považují právě proto, že se jim za jejich postoj často dosává ostré kritiky včetně třeba označení za dezoláty. Jenže kritika není totéž, co cenzura. Hezky to bylo vidět na krátkém vystoupení české europoslance Ondřeje Dostála proti pokračování vojenské pomoci Ukrajině, o kterém jsme už psali. Zástupce zvolený za koalici stačilo prohlásil, že konflikt nemá vojenské řešení, a tak se má jednat a Orbán to dělá dobře. Příznačné je, že ani slůvkem nezmínil, že ho to třeba mrzí, že vítězství Ukrajiny není možné. Sloužím cenzurovanému lidu Žádnou záhadu, proč tomu tak je, ovšem hledat netřeba. Dostál to ve svém projevu osvětlil sám. Stačilo bylo zvoleno s „mírovým programem“ a tak prostě slouží lidem, kteří ho do europarlamentu vyslali. To je samozřejmě naprosto v pořádku. V demokracii má právo na zastoupení každý volič. Je to ale stejně trochu záhada, že jsou tady ony „mírové“ hlasy natolik potlačovány, že se jich tolik dostalo do europarlamentu. Dokonce, jak sám Dostál řekl: „V nedávných volbách uspěly strany s jasným postojem proti válce.“ Zdá se, že se ta cenzura a potlačování občanských práv nedaří ani eurobyrokratům, ani naší „vazalské“ vládě. Právo říkat nehoráznosti a právo na ně poukazovat On je totiž problém především v tom, že dezodenti si pletou právo mlít nesmysly s právem nebýt za ně kritizován. To první právo samozřejmě mají,…