Jak skončí válka na Ukrajině záleží i na mně. Každý z nás je klíčový hráč
Publikováno: 24.2.2026
KOMENTÁŘ / Válka Ruska proti Ukrajině trvá čtyři roky. Čtyři roky Rusové vraždí Ukrajince, vyhánějí je ze země. Ničí města i vesnice, útočí na civilisty, na energetickou infrastrukturu. Unášejí děti, znásilňují dospělé i děti, bombardují nemocnice, porodnice. Jsou to běsi. Čtyři roky se Ukrajinci brání. Odmítají si nechat od Rusů ukrást svobodu, to, čemu my v průzkumech říkáme „suverenita“. Ukrajinci světu předvedli, jak vypadá suverénní národ. Jejich odhodlání je pro nás, žijící v přebytku, teple a pohodlí, v podstatě nepochopitelné. Jsou hrdinové. Na začátku Putinovy zrůdné války se u nás vzedmula solidární vlna. Přijímali jsme uprchlíky, vnímali jsme velmi ostře, také na základě vlastní zkušenosti, zběsilou ruskou agresi. Část společnosti si tu vnímavost, soucit s trpící zemí udržela. Ale druhá část rychle otupěla a začala mít starost o sebe. Andrej Babiš tomu dal jméno „naši lidi“. Naši lidi jako skupina, která musí mít přednost před prchajícími. Ta vnímavá, soucitná část české společnosti posílá peníze a materiál na pomoc Ukrajině, demonstruje za její podporu a burcuje líné, neochotné a sobecké politiky, aby se od napadeného státu neodkláněli. S nástupem Babišovy vlády je to bohužel čím dál víc potřeba. Ve druhé polovině ledna proběhlo šetření Centra pro výzkum veřejného mínění (CVVM). Kladlo otázky týkající se obranyschopnosti České republiky. Celých 92 procent respondentů odvětilo, že suverenitu Česka je třeba bránit. To média naladilo pozitivně, nechceme svou zemi dát, super. Jenomže v těch necelých sto procentech jistě najdeme hodně lidí, kteří suverenitu vnímají pokřiveně. Žádná Evropská unie, žádná pomoc Ukrajině. Suverenitu vnímají sobecky, my, jde…