Jak ubránit normální svět: Mít odvahu vytrvale bránit skutečnou demokracii
Publikováno: 11.5.2023
KOMENTÁŘ / K těmto řádkům mne inspiroval diskusní večer deníku FORUM 24 z minulého pátku, na nějž jsem byl pozván. Téma je závažné a rád bych se k němu vyjádřil souhrnněji, než je to možné ve veřejné diskusi. Představa, že svět, v němž žijeme, se u nás a možná i v našem širším okolí hroutí, napadá dnes kdekoho a je oprávněná. Svou profesní orientací nejsem praktický politik. V letech 1958 – 1962 jsem vystudoval bohemistiku a germanistiku na Filosofické fakultě UK. Praktickou politikou jsem se zabýval první tři roky po listopadovém převratu 1989 s představou, že je to po tak velké proměně politických poměrů u nás vlastně moje občanská povinnost. Tuto představu jsem záhy korigoval; a v letech 1993 – 2003 jsem působil jako vysokoškolský učitel a krom toho až dodnes jako publicista. Mimo to jsem dělal taky nádeníka, „technicko-hospodářského pracovníka“ a patnáct let programátora u počítače „třetí generace“, to vše ovšem vesměs v období nazývaném komicky „normalizace“. Co je to normalita Člověk to vlastně vždycky bere sám podle sebe a dle toho, co ho v životě potkalo. Mně je dnes přes 83 let. Jako dítě jsem zažil nejprve Protektorát Čechy a Morava, pak benešovskou třetí republiku, pak jako dospívající a dospělý čtyřicet let bolševismu, tedy období, kdy jsme byli kolonií ruského komunistického impéria. Čili dohromady padesát let něčeho, co lze „normálností“ nazývat jen velmi obtížně. Sám za sebe z této pustiny vyjímám jen jeden jediný týden ze srpna 1968: Tehdy se vedení státu, které předtím pojalo podivínský úmysl spojit bolševismus s humanitou, opřelo nesměle a na poslední chvíli ruské (jako obvykle…