Jaké vtipy si vykládali sovětští občané o velikém Leninovi. Samozřejmě opatrně

<img width="1920" height="1115" src="https://www.forum24.cz/wp-content/uploads/2021/07/ccc-9.jpg" class="attachment-post-thumbnail size-post-thumbnail wp-post-image" alt="commons.wikimedia.org/public domain" loading="lazy" srcset="https://www.forum24.cz/wp-content/uploads/2021/07/ccc-9.jpg 1920w, https://www.forum24.cz/wp-content/uploads/2021/07/ccc-9-300x174.jpg 300w, https://www.forum24.cz/wp-content/uploads/2021/07/ccc-9-1024x595.jpg 1024w, https://www.forum24.cz/wp-content/uploads/2021/07/ccc-9-768x446.jpg 768w, https://www.forum24.cz/wp-content/uploads/2021/07/ccc-9-1536x892.jpg 1536w" sizes="(max-width: 1920px) 100vw, 1920px" />Budování komunismu nebyla moc radostná záležitost, ač nám vykládali opak. Protože ale humor těží z kontrastu, nebozí lidé donucení žít v táboře míru a socialismu měli nekonečný zdroj pro svůj humor. Bylo to ovšem občas riskantní. Aby bylo jasno, z toho všeho měli občané legraci i v samotném centru, tedy v SSSR. Některé sovětské vtipy se měnily v čase, stejně jako ty naše. Historie budování komunismu byla tak dlouhá, že už zdála nekonečná, ale dalo se pořád něco přidávat. Jako třeba v tomto vtipu: Veliký V. I. Lenin, Josif Stalin, Nikita Chruščov a Leonid Brežněv cestují společně v železničním vagonu. Vlak nečekaně zastaví. Lenin navrhne: "Možná bychom měli vyhlásit subotnik, aby dělníci a rolníci problém vyřešili." Stalin vystrčí hlavu z okna a vykřikne: "Jestli se vlak nerozjede, strojvedoucího zastřelíme." Ale vlak se nerozjede. Chruščova pak napadne: "Vezmeme koleje za vlakem a použijeme je k položení kolejí vpředu." (Narážka na různé Chruščovovy reorganizace). Ale vlak se stále nepohybuje. Pak Brežněv řekne: "Soudruzi, zatáhneme záclonky, zapneme gramofon a budeme předstírat, že jedeme!" Za Michaila Gorbačova a jeho perestrojky přišla inovace: Gorbačov říká: "Stejně jsme jeli špatně!" a nařídí jet jinudy. V poslední fázi Boris Jelcin rozhodne, že se na koleje vykašlou a pojede se po poli. To už byla narážka na rozpad Sovětského svazu. Vtipy o Vladimiru Leninovi, vůdci ruské revoluce z roku 1917, si obvykle dělaly legraci z vlastností zpopularizovaných propagandou: z jeho údajné laskavosti, lásky k dětem (Lenin nikdy vlastní děti neměl), sdílnosti, laskavých očí a tak dále. Proto je pak Lenin ve vtipech často zobrazován jako pravý protiklad, jako člověk úlisný a pokrytecký. Tak například: Během hladomoru za občanské války přijde do Smolného delegace hladovějících rolníků, kteří chtějí sepsat petici. "Dokonce jsme začali jíst trávu jako koně," říká jeden rolník. "Brzy začneme i ržát jako koně!" "Žádný strach," odpoví Lenin. "My tady pijeme čaj s medem a taky nebzučíme jako včely.“ Nebo: Skupina dětí z mateřské školy je na procházce v parku a uvidí mládě zajíce. Jsou to městské děti, které zajíce nikdy neviděly. "Víte, kdo to je?" ptá se učitelka. Nikdo neví. "Ale no tak, děti," říká učitelka, "je to postava z mnoha příběhů, písniček a básniček, které si pořád čteme." Nakonec na to jedno z dětí přijde, pohladí zajíce a uctivě řekne: "Tak takový jsi, dědečku Lenine!" Drsnější příběh: Jednoho dne se Lenin holí před svou dačou staromódní břitvou, když k němu přistoupí malé dítě. "Dědečku Lenine," začne dítě dychtivě. "Vodpal!" odpoví otec ruské revoluce. Komentář: „Jaký to laskavý muž: vždyť mohl dítěti podříznout krk!“ A něco lechtivějšího: Umělec je pověřen vytvořením obrazu oslavujícího sovětsko-polské přátelství, který se má jmenovat "Lenin v Polsku". Když je obraz odhalen v Kremlu, pozvaní hosté zalapají po dechu; obraz zobrazuje Naděždu Krupskou, Leninovu manželku, jak leží nahá v posteli s Lvem Trockým. Jeden z hostů se ptá: "Ale to je přece zneuctění! A kde je ten Lenin?" Na to malíř odpoví: "Lenin je přece v Polsku." Něco skoro přesně historického: Lenin na smrtelné posteli řekl Stalinovi: "Jak budeš vládnout, když tě tolik lidí nechce následovat?" Stalin se na něj klidně usmál: "Neboj se, ti, kteří mě nechtějí následovat, budou následovat tebe." Dotaz na Rádio Jerevan: "Byl soudruh Lenin vědec, nebo politik?" Rádio Jerevan: "Samozřejmě, že politik. Kdyby byl vědec, vyzkoušel by své teorie nejprve na psech." Asi nejen pamětníkům je jasné, že takové vtipy se nevyprávěly každému. Čím by byly lepší, tím by osud vypravěče i posluchačů mohl být horší. O tom je ostatně taky jeden tip: "Soudruhu Brežněve, je pravda, že sbíráte politické vtipy?" "Ano.“ "A kolik jste jich zatím nasbíral?" "Tři a půl pracovních táborů." (Zdroj: <a href="https://en.wikipedia.org/wiki/Russian_political_jokes" target="_blank" rel="noopener noreferrer">en. wikipedia.org</a>, <a href="https://upjoke.com/lenin-jokes" target="_blank" rel="noopener noreferrer">upjoke.com</a>.)

#Hlavní stránka #Zajímavosti #Brežněv #Josif Stalin #V. I. Lenin #vtipy ze SSSR

Publikováno: 5.7.2021

Budování komunismu nebyla moc radostná záležitost, ač nám vykládali opak. Protože ale humor těží z kontrastu, nebozí lidé donucení žít v táboře míru a socialismu měli nekonečný zdroj pro svůj humor. Bylo to ovšem občas riskantní. Aby bylo jasno, z toho všeho měli občané legraci i v samotném centru, tedy v SSSR. Některé sovětské vtipy se měnily v čase, stejně jako ty naše. Historie budování komunismu byla tak dlouhá, že už zdála nekonečná, ale dalo se pořád něco přidávat. Jako třeba v tomto vtipu: Veliký V. I. Lenin, Josif Stalin, Nikita Chruščov a Leonid Brežněv cestují společně v železničním vagonu. Vlak nečekaně zastaví. Lenin navrhne: "Možná bychom měli vyhlásit subotnik, aby dělníci a rolníci problém vyřešili." Stalin vystrčí hlavu z okna a vykřikne: "Jestli se vlak nerozjede, strojvedoucího zastřelíme." Ale vlak se nerozjede. Chruščova pak napadne: "Vezmeme koleje za vlakem a použijeme je k položení kolejí vpředu." (Narážka na různé Chruščovovy reorganizace). Ale vlak se stále nepohybuje. Pak Brežněv řekne: "Soudruzi, zatáhneme záclonky, zapneme gramofon a budeme předstírat, že jedeme!" Za Michaila Gorbačova a jeho perestrojky přišla inovace: Gorbačov říká: "Stejně jsme jeli špatně!" a nařídí jet jinudy. V poslední fázi Boris Jelcin rozhodne, že se na koleje vykašlou a pojede se po poli. To už byla narážka na rozpad Sovětského svazu. Vtipy o Vladimiru Leninovi, vůdci ruské revoluce z roku 1917, si obvykle dělaly legraci z vlastností zpopularizovaných propagandou: z jeho údajné laskavosti, lásky k dětem (Lenin nikdy vlastní děti neměl), sdílnosti, laskavých očí a tak dále. Proto je pak Lenin ve vtipech často zobrazován jako pravý protiklad, jako člověk úlisný a pokrytecký. Tak například: Během hladomoru za občanské války přijde do Smolného delegace hladovějících rolníků, kteří chtějí sepsat petici. "Dokonce jsme začali jíst trávu jako koně," říká jeden rolník. "Brzy začneme i ržát jako koně!" "Žádný strach," odpoví Lenin. "My tady pijeme čaj s medem a taky nebzučíme jako včely.“ Nebo: Skupina dětí z mateřské školy je na procházce v parku a uvidí mládě zajíce. Jsou to městské děti, které zajíce nikdy neviděly. "Víte, kdo to je?" ptá se učitelka. Nikdo neví. "Ale no tak, děti," říká učitelka, "je to postava z mnoha příběhů, písniček a básniček, které si pořád čteme." Nakonec na to jedno z dětí přijde, pohladí zajíce a uctivě řekne: "Tak takový jsi, dědečku Lenine!" Drsnější příběh: Jednoho dne se Lenin holí před svou dačou staromódní břitvou, když k němu přistoupí malé dítě. "Dědečku Lenine," začne dítě dychtivě. "Vodpal!" odpoví otec ruské revoluce. Komentář: „Jaký to laskavý muž: vždyť mohl dítěti podříznout krk!“ A něco lechtivějšího: Umělec je pověřen vytvořením obrazu oslavujícího sovětsko-polské přátelství, který se má jmenovat "Lenin v Polsku". Když je obraz odhalen v Kremlu, pozvaní hosté zalapají po dechu; obraz zobrazuje Naděždu Krupskou, Leninovu manželku, jak leží nahá v posteli s Lvem Trockým. Jeden z hostů se ptá: "Ale to je přece zneuctění! A kde je ten Lenin?" Na to malíř odpoví: "Lenin je přece v Polsku." Něco skoro přesně historického: Lenin na smrtelné posteli řekl Stalinovi: "Jak budeš vládnout, když tě tolik lidí nechce následovat?" Stalin se na něj klidně usmál: "Neboj se, ti, kteří mě nechtějí následovat, budou následovat tebe." Dotaz na Rádio Jerevan: "Byl soudruh Lenin vědec, nebo politik?" Rádio Jerevan: "Samozřejmě, že politik. Kdyby byl vědec, vyzkoušel by své teorie nejprve na psech." Asi nejen pamětníkům je jasné, že takové vtipy se nevyprávěly každému. Čím by byly lepší, tím by osud vypravěče i posluchačů mohl být horší. O tom je ostatně taky jeden tip: "Soudruhu Brežněve, je pravda, že sbíráte politické vtipy?" "Ano.“ "A kolik jste jich zatím nasbíral?" "Tři a půl pracovních táborů." (Zdroj: en. wikipedia.org, upjoke.com.)