Jan Šibík fotil i přes zákaz fotil běžný život v Severní Koreji. Realita předčila ty nejšílenější sny, říká
Publikováno: 4.10.2024
ROZHOVOR / Až do 24. listopadu vystavuje fotograf Jan Šibík v pražské galerii Karolinum své snímky ze Severní Koreji. Je to ten typ expozice, kdy je téměř hřích nepodstoupit komentovanou prohlídku. Autorovo zanícené vyprávění o dobrodružném, až riskantním focení v neprodyšně uzavřené zemi, která má dvacet milionu obyvatel a čtvrtou největší armádu světa, opravdu stojí za to. Z kolika návštěv pocházejí tvé korejské snímky? V Severní Koreji jsem byl třikrát za čtrnáct let. Poprvé v roce 2005 se Zaorálkovou vládní delegací, o dva roky později jako turista a v roce 2019 opět se Zaorálkem. Samozřejmě, největší náraz jsem prodělal poprvé. Vždycky si něco představuješ, ale sny jsou pak barevnější než realita. Tady to bylo opačně. Realita předčila ty nejšílenější sny. Tak třeba... Po čtrnáctihodinové cestě dorazíš do Pchjongjangu, ale průvodci, kteří tě hlídají na každém kroku, tě nepustí do hotelu. Nejdřív musíš navštívit obří sochu Kim Ir-sena a jeho syna Kim Čong-ila, koupit za pět dolarů kytku a poklonit se jim. Bizarním zážitkem bylo rovněž muzeum darů, což je na první pohled nenápadný dům, který má ovšem sedm podzemních pater. Každá delegace, která přijede do země, musí přivézt vůdci nějaký dar. Takže tam mají skleněnou vázu od Husáka vedle lokomotivy od Stalina. Ty domy jsou tam dva. V jednom jsou dary pro Kim Ir-sena, v druhém pro jeho syna. A pak je tam jedna posvátná místnost, kam nikoho neberou, ale tehdy řekli, vám to, pane Zaorálku, ukážeme. Že je to veliká pocta jsme poznali už z toho, že naši průvodci se úctou doslova plazili. Otevřeli dveře…