Jaromír Nohavica je sedmdesátník aneb Pád samozvaného mučedníka Putinohavici
Publikováno: 7.6.2023
Kdysi býval Jaromír Nohavica oslavován jako zpívající básník, zatímco v posledních letech je znám spíše jako oblíbenec mocných se zvráceným charakterem. V roce 2017 obdržel od tehdejšího prezidenta Zemana medaili Za zásluhy v oblasti umění a roku 2018 jej v Moskvě ruský diktátor Putin osobně dekoroval Puškinovou medailí. Té se nevzdal, ani když Putinovo Rusko zahájilo loňského února brutální válku proti Ukrajině. Český folkový písničkář, slezský bard a někdejší spolupracovník komunistické StB Nohavica se dnes dožívá sedmdesáti let. Při té příležitosti publikujeme stále aktuální text publicisty Jana Rejžka, který byl otištěn 31. 3. 2022 v našem sesterském Týdeníku FORUM. Věřte mi nebo ne, ale v případu posledního vývoje událostí kolem Jaromíra Nohavici si připadám, jako kdybych se dozvěděl, že kouč mé milované Slavie Jindřich Trpišovský půjde trénovat Spartu. Cítím hluboké zklamání, nechuť, ba odpor, a hned vysvětlím proč. Nohavicu znám a sledoval jsem ho od úplně prvního koncertu na festivalu Folkový kolotoč v ostravské Porubě v roce 1982. Jako jiné mě okamžitě uhranul slovanskou lyričností, vyjádřením normalizační chandry a chytrým výsměchem systému. Zatímco špičky našeho folku ze sdružení Šafrán inspirovaly angloamerické vzory jako Dylan či Donovan a Jaroslava Hutku, Dášu Voňkovou či Zuzanu Homolovou moravský a slovenský folklor, byl odlišný odkazem na ruské, respektive sovětské bardy. Během osmdesátých let jsem průběžně ve sloupcích ironicky glosoval, že ještě nemá jedinou desku, nehraje se v rádiu ani v televizi a v Melodii chválil jeho texty pro Marii Rottrovou. Osobně jsme se skamarádili, byla radost si s ním povídat o básničkách a vůbec o literatuře, jednou dokonce zrušil vystoupení v brněnských kolejích a doprovázel mě jako…