Jazyk mu znehybnili svorkou. Giordano Bruno si za svým věděním stál až do konce
Publikováno: 17.2.2024
HISTORIE / „Vy, kteří mě odsuzujete k smrti, máte větší strach než já, jenž smrt podstupuji,“ pronese Giordano Bruno před papežskou komisí v Římě. Devět kardinálů právě podepsalo jeho rozsudek smrti. V plamenech mají skončit nejen jeho "bludné spisy", ale i on sám, "kacíř nekajícný a zatvrzelý". Dnes by zřejmě stál po boku největších vědců a přednášel na nejprestižnějších univerzitách. Bohužel však v jeho době pokrokové vize nebyly žádoucí. A ten, kdo věděl více, než bylo dovoleno, za to musel zaplatit. V případě Giordana Bruna dokonce cenou nejvyšší. Hltal knihy velikánů Už od malička vynikal zvídavostí, bystrou myslí a touhou po poznání. Narodil se jako Filippo Bruno v lednu roku 1548 v italské vesnici Nola u Neapole. Učení mu šlo lehce, neapolskou univerzitu vystudoval za poloviční dobu – pouhé dva roky. Když zemřel jeho otec, matka ho nezvládala při studiu dále finančně podporovat. Kroky sedmnáctiletého chlapce tak vedly do dominikánského kláštera u Neapole, později se stal členem jeho řádu a převzal řádové jméno Giordano. O sedm let později byl vysvěcen na kněze, zamířil studovat teologii. Měl před sebou zářivou církevní kariéru, kterou ovšem už brzy zakalila jeho svobodná, hloubavá mysl a hlad po opravdovém poznání, nesvázaném církevními tezemi. V obrovské klášterní knihovně četl v dílech Pythagora, Platona, Aristotela a Tomáše Akvinského, nadchly ho myšlenky polského astronoma Mikuláše Koperníka. A čím více studoval, čím více věděl, tím více rozporů v křesťanské dogmatice nacházel. Potíže na sebe nenechaly dlouho čekat. Ze své klášterní cely odnesl pryč všechny obrazy svatých, ponechal si jen krucifix.