Jde hlavně o konkurenční boj, kontroly masa nejsou nutné, říká k hovězí kauze expert
Kauza podezřelého masa nelegálně vyrobeného na polských jatkách bez veterinárního dohledu zaktivizovala české dozorové orgány v nebývalé míře.
Publikováno: 7.2.2019
Aktuální kauza polského masa vyrobeného bez kontroly veterinářů z nemocných zvířat se velmi podobá několik let staré kauze použití technické soli v uzeninách. Problémy se tak opakují. Jak podle vás funguje polská veterinární správa s porovnání s tou českou? Jsou zde zásadní rozdíly, co se týče dohledu úřadů na výrobu potravin?
V Polsku je umožněn veterinární dozor na jatkách i soukromým veterinářům, to je jediný oficiální rozdíl, který mě napadá. Zásadní rozdíly by být neměly, obě země jsou členy EU a platí pro ně stejná základní veterinární legislativa, Česko má ovšem ještě nad rámec EU další kontrolní mechanismy, například povinnost prvních příjemců zboží dovezeného ze zahraničí hlásit to kontrolním orgánům. To v Polsku není, ale EU legislativa to nevyžaduje.
Je podle vás možné, že k podobným utajeným porážkám dochází i v Česku, nebo český systém toto vylučuje?
Český systém to teoreticky vylučuje, lidský faktor ale nelze vyloučit nikdy.
Setkal jste se v minulosti s porušováním zákona a předpisů u českých zpracovatelů masa?
Pokud vím, jednotlivé případy existují, netýkající se ale uvolnění masa do oběhu bez veterinárního osvědčení, jak k tomu došlo v Polsku.
Jak se liší polský masný průmysl od toho tuzemského? Polští novináři například upozorňují, že tamní trh je velmi rozdrobený na tisíce malých závodů a kontrola je tam mnohem obtížnější než u nás.
V tom mají pravdu, a také proto je pravděpodobnost četnosti nějakých pochybení vyšší.
V souvislosti s kauzou technické soli se hovořilo o snaze polských úřadů zamést věc pod koberec a neinformovat dostatečně okolní země. Domníváte se, že současné kroky a varování jsou dostatečné?
To se netýká jen Polska, vzpomeňme třeba na kauzu fipronil (skandál s toxickým insekticidem fipronilem zasáhl v létě 2017 prakticky všechny členské země EU, v nichž se dohromady objevily desítky milionů kontaminovaných vajec, - pozn. red.). Snahy pokud možno různá pochybení utajit jsou dle mne největším problémem, protože nabourávají důvěru spotřebitele v kontrolní systémy.
V minulosti existovala síť takzvaných "nucených výseků", mezi lidmi bylo toto levnější maso oblíbené. O co vlastně šlo, nebylo to de facto také maso z nemocných zvířat?'
K nucené porážce nemusí docházet jen při nemocech zvířat, ale třeba proto, že jsou nějak zraněna, což nemá na kvalitu masa vliv. Jde o minulost, a to už nikdo nezjistí, ale dovedu si představit, že výsekové maso nebylo tehdy vždy naprosto v pořádku. Předpokládám ale, že bylo alespoň zdravotně nezávadné, protože veterinární dozor byl už tehdy v ČSSR poměrně vyspělý.
Česko aktuálně reaguje kontrolami dovozu veškerého hovězího masa z Polska. Považujete tento krok za přiměřený?
Nepovažuji, zejména proto, že nic takového nedoporučila ani EU, a ještě neskončil audit inspektorů EU. Jsme na jednotném trhu, všechny země, zvláště v případě, že se problém týká více zemí, by měly postupovat stejně.
Konkurence mezi výrobci masa v Polsku a dalších zemích je evidentně velká. Není podle vás současná kauza rozdmýchávána právě konkurenčním bojem?
Samozřejmě že jde o konkurenční boj, a to jak mezi zeměmi, například Českem a Polskem, tak ale i mezi chovateli a jatkami na vnitřním trhu Polska. Pochybení jedné strany, pokud je zveřejněno, konkurenci samozřejmě vyhovuje, vyhovuje ale také odpůrcům chovů zvířat a konzumace výrobků živočišného původu.