Je to jako za Tisa, zase se hledají se viníci, říká režisérka filmu Ema a smrtihlav o současném Slovensku

Publikováno: 19.7.2024

ROZHOVOR / Kradmé pohledy, výhružné řeči, strach a klapající holínky esesáků. Tísnivá atmosféra Slovenského státu roku 1940 prosakuje filmem Ema a smrtihlav, který se představil v soutěži karlovarského festivalu. Natočila ho jako svůj třetí film Iveta Grófová a některé jeho momenty jako by vypadly z dnešního Slovenska. Příběh ženy, která se snaží v nejisté době zachránit židovského chlapce před deportací, se totiž odehrává na pozadí národnostní nenávisti a politické arogance. Vaše předchozí filmy Až do města Aš a Pátá loď se týkaly prostituce a rodinné sounáležitosti, čili aktuálních problémů. Ema má kulisy Slovenského státu. Čím vás tahle už vícekrát zpracovaná doba přitahovala? Když jsem si přečetla novelu Petra Krištůfka, podle níž scénář vznikl, zaujala mě nejdříve ústřední ženská linka. Nacházela jsem v příběhu ale i jiné souvislosti a motivy než jen záchranu židovského chlapce. Ema se odehrává v čase, kdy se začal budovat Slovenský stát, ovšem na základě nenávisti vůči menšinám. Cítila jsem v textu Petra Krištůfka paralely s dnešní dobou. A pokusila jsem se je do filmu vložit. Takže ano, na jednu stranu máme všichni plné zuby filmů z druhé světové války, asi už jsme všechno možné viděli. Na druhou stranu si myslím, že právě na Slovensku zase tolik filmů na dané téma nevzniklo. Navíc rétorika z příběhu Emy se až nápadně podobá té, kterou slýcháme dnes z úst slovenských politiků. A víme z minulosti, kam lidi a společnost zavedla. Emu vidělo poprvé publikum na karlovarském festivalu, jak snímek přijalo? Premiéry jsou samozřejmě vždycky fajn událost. Jak účinkuje na…
Nahoru
Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tímto souhlasíte. Další informace